sobota 27. prosince 2014

Vánoce, Vánoce nepřicházejí...

Opravdu v našem distriktu Fengtai a čtvrti Fangzhuang nebylo po Vánocích ani památky. Možná tak, když jsme si v neděli zašli do Mekáče, tak tam byl vánoční stromek nebo na holičství, které občas využijeme a chodíme kolem něho každý den, mělo vylepené Santy ve výloze.

Dětičky byly ještě stále na národním turnaji v Yueyangu, takže skupiny jsme měli stále improvizované. Bylo jich opět šest a v každé z prvních pěti se objevil někdo z nás. Palko v první skupině musel hrát nepopulární partie večer, ale chytl výbornou formu a prohrál tak jedinou partii + jednu nestihl odehrát. Andrij svoji skupinu začal dobře, ale nakonec dvakrát prohrál. Dušan vyhrál dvakrát a už po mnohokráté ve svých partiích až příliš vyměkl. což se tady opravdu nevyplácí a všichni kromě něj jsme se už snad toho zbavili. Písa se dostal do sedmičlenné skupiny a odehrál všechny partie, ale zvítězil jen v jediné, přičemž mnoho z nich zahodil. Já byl stejně jako Palko v osmičlenné skupině, což jsem si opravdu nepřál, ale ve skupině byly i děcka z školky, takže partie odsýpaly rychleji a povedlo se mi odehrát vždy odpoledne dvě. Zahodil jsem dvě partie, takže konečný výsledek 5:2 je proti těmto soupeřům opravdu celkem průměrný.

Děťátka se mezitím činily na turnaji, který se opět hrál o velké peníze, jako třeba ten v Huanggangu. Turnaj vyhrál v Evropě známý Wang Chen se skóre 10:1 a pak už následovali hráči se dvěma prohrami, z nichž nejlepší pomocná kritéria měl Ma Tianfeng. Třetí a čtvrté místo už však obsadili studenti z naší školy a to Xu Jiaowei aka "Chinese Lee Chang-ho" a Liu Qiu aka "Best kid/student". Kromě top čínských amatérů tam měli i konkurenci v podobě dětí z Hangzhou, o kterých bude ještě řeč.

Na Štědrý den k večeru se vrátil Ali z Hangzhou z Limin Cupu, přestože jsme si mysleli, že se vrací až o den pozdějí. Hned se začal rozplývat, jak to byla úžasná akce a že doufá, že nikdo neviděl jeho partii, v čemž měl bohužel smůlu. Prý hráli ve čtyřhvězdičkovém hotelu, ve kterém normálně žijí a trénují tamní profíci. Například prý potkal Tong Yulina, toho joudu, co si jel na kongres do Sibiu pro (na něj směšných) 1500 euro a díky tomu se nedostavil na partii kvalifikace Samsung Cupu... Hned vedle se nachází škola pro děcka podobná té naší, takže zdejší děcka určitě byly těm našim zdatnými soupeři. Ostatně Hangzhou je po Pekingu druhé nejsilnější čínské goistické město.  Ve stejném hotelu se ještě hrál také match o jakýsi relativně nový titul, který obhájil Chen Yaoye 2:1 proti Yan Huanovi. Ali tedy v turnaji prohrál hned v osmifinále proti Li Xuanhao a měl tedy možnost sledovat zbytek turnaje naživo. Vítězem turnaje se nakonec trochu překvapivě stal Tong Mengcheng, který se nachází "až" na 39. místě čínského žebříčku.

Na Vánoce jsme ještě hráli ráno ligovou partii a odpoledne nám začínaly třídenní vánoční prázdniny, které odmítl jenom Andrij (zahrál v osmé lize 3:2). Palko se Sonkou si prý vyrazili do města a my ostatní se více méně váleli doma. Každý však něco přinesl do bytu pro společný užitek, ať už to byla bedna toaleťáků, vajíček nebo piva. A večer jsme měli vyprávění od Aliho, který si pak s Dušanem a dámskou společností vyrazil na karaoke. Hodně zaměstnaný byl přes svátky Baolong, který hrál internetovou kvalifikaci do hlavního turnaje významného titulu Tianyuan. Musel však projít pěti koly této kvalifikace. Ve čtvrtek Boží Hod hrál třetí kolo a získal cenný skalp již zmíněného Yan Huana a partii pak s náma večer důkladně rozebral. V dalším kole už mu však vystavil stopku Gu Zihao 3-pro.

Ve čtvrtek jsme však přece jen i my ostatní museli na druhou hodinu odpolední do školy, protože jsme dělali rozhovor pro jakýsi internetový goistický magazín. Písa den předtím nadával, proč musí jít dělat rozhovor, když má prázdniny a tou dobou ještě spí. ^^ Každopádně novináři se ptali na takové obvyklé otázky jednoho po druhém, až to bylo už únavné, ale zvládli jsme to. Andrij byl každopádně tak zapálený do své ligové partie, že se k rozhovoru o dvě místnosti vedle vůbec nedostavil.

Výlet na Wangfujing a Tian-an-men

Já se rozhodl, že si v pátek dopoledne vyrazím na výlet do centra. Naplánoval jsem si podle svého knižního průvodce takový okruh na pár hodin. Poslední asi dva týdny byla modrá obloha téměř bez smogu a svítilo slunce, což bohužel už pro dnešek neplatilo.
Vyrážel jsem už před devátou ráno, abych si stihl ještě u stánku na ulici koupit vydatnou a chutnou snídani v podobě masa se salátem v placce. Když jsem došel na zastávku autobusu, tak jsem zjistil, že číslo autobusu jedoucího k metru, které jsem měl zapamatované, tam není. Potřeboval jsem se dostat dvě stanice ke stanici metra linky 5 Liujiayao. Pak mi ale došlo, že to bylo číslo autobusu jedoucího k druhé naší blízké stanici Chengshousi na lince 10, ale ta mi byla momentálně úplně k ničemu. Na zastávce bylo asi osm různých autobusů a já nevěděl, který mám vzít, tak jsem napsal smsku Baolongovi. Mezitím jsem začal luštit jízdní řád, který byl pouze ve znacích. Náhle mi však došlo, že vlastně umím číst znak pro Liu (akorát jsem teda musel doufat, že je ve stejném tónu) a že na stanici Liujiyao jedou úplně všechny linky, takže jsem do jednoho autobusu naskočil a brzy jsem byl u metra. Jízda v místních dvoupatrových autobusech je mimochodem pro člověka vysokého vzrůstu opravdu utrpení, protože se musí dost skrčit... Na stanici jsem zjistil, že metro zdražilo. Lístek už nestojí dva yuany kamkoliv, ale zavedl se systém po vzoru třeba Tokya nebo Soulu, že cena závisí na vzdálenosti, takže od tří do šesti yuanů. Na mapě jsem také zjistil, že šílení Číňané stihli za tu dobu, co tu jsme, postavit další celou linku... (7 - jak snadno bychom se teď dostali na západní nádraží...). Já se svezl pár stanic na Dongdan a pak nejstarší linkou 1 ještě jednu na mojí cílovou stanici Wangfujing.
Wangfujing je mimochodem místní vyhlášená jídelní a suvenýrová ulice. Hned jak jsem vylezl ven, tak jsem se ocitl na obrovském bulváru a fičel tu mnohem silnější a studenejší vítr než v naší čtvrti. Hned od začátku ulici lemují obrovské obchodní domy. Já jsem však brzy zalezl do boční uličky, která je vyhlášeným tržištěm s různými specialitami ze všech koutů Číny. Nechybějí pečení brouci, kobylky či larvy. Jinak to tu ale nežilo pravděpodobně tak jako k večeru za tmy, takže jsem tu byl téměř jediný Zápaďák a pořád se mi Číňané snažili něco vnutit ke koupení. Když jsem se vymotal z tržiště, tak jsem asi půl hodiny pokračoval po Wangfujing Dajie. Tady už byl čas Vánoc pochopitelně patrný. Všude vánoční výzdoba a zvuk Jingle Bells z reproduktorů. Došel jsem až ke křesťanskému kostelu sv. Josefa, kde se se mnou dal do řeči anglicky plynule mluvící Číňan, který mě lákal do nějakého kaligrafického muzea, což jsem s díky odmítl. Pokračoval jsem po ulici směrem k jedné z bočních bran Zakázaného města. Prošel jsem kolem dalšího vyhlášeného nočního tržiště, které však bylo teďka úplně mrtvé a kolem dětského národního divadla. Došel jsem až k hradbám Zakázaného města, které obkružoval kompletně zamrzlý kanál. Byl zde i jeden z vedlejších vchodů dovnitř, ale tam jsem opravdu neměl v plánu jít, před čtyřmi lety mě to tam moc nebavilo. Dál jsem pokračoval ulicí už s tradičními čínskými malými domky. Zajímavé, že se spousta takovýchto nachází právě v centru. Cestou na mě začala mluvit anglicky mluvící slečna a když mě po minutě rozhovoru začala zvát na kafe nebo na pivo, tak dostala odpověď rázné ne a radši jsem přidal do kroku... Každopádně jsem se dostal na Tian-an-men, česky náměstí Nebeského klidu, které je velké asi jako pět Václaváku.
Z podchodu jsem se vynořil u čínského národního muzea a byl tu ještě větší fičák než na Wangfujing, ale aspoň se trošku vyjasnilo. Kdo chtěl jít do centra náměstí, tak musel projít security checkem, na který se stojí snad půlhodinová fronta, což se mi nechtělo, ale i tak jsem všechno ze strany pěkně viděl. I portrét Mao Zedonga na hlavní bráně Zakázaného města. Bylo už po jedné hodině a začínal jsem mít pěkný hlad, tak jsem se rozhodl vyrazit domů. Ze stanice Tian-an-men Východ stejnou cestou na Liujiayao, kde jsem pak vystoupil špatným východem a málem odjel autobusem na opačnou stranu. V naší čtvrti jsem už kousek od našeho bytu zapadl do jedné z našich oblíbených restaurací. Pořídil jsem mnoho fotek, které brzy publikuju. I přes tu zimu a malinko nepřízeň počasí to byla fajn vycházka.

1 komentář:

  1. Haha, tebe někam zvala slečna a tys ji odmítl, jo? :D No teda Lukane... :P

    OdpovědětVymazat