Vzhledem k tomu, že jsme jako tým zahráli dobře ve Velkém cyklu, tak nám Baolong předpovídal hodně vysoké skupiny. Opak byl však pravdou, já s Palkem jsme se svým pěkným výsledkem vůbec neposunuli a ostatní spíš spadli. I přesto jsme v prvním malém cyklu skončili s Palkem na sestupových pozicích. Ostatní však měli skóre více méně pozitivní, přičemž Ali prohrál v lize pouze s Dušanem a uhrál postup.
Písa byl zařazen až do 12. skupiny, pro kterou se zde také používá název školka č. 2... Místnost od 11. skupiny níže se totiž nachází jinde než ostatní a má také trochu jiný program. Když vyjdeme od vchodu po schodech do třetího patra, tak chodba vede doprava do hlavní budovy a doleva do vedlejší budovy, kde se právě "školka" nachází, takže při každém vstupu do školy se vžila oblíbená věta "Šimi, turn left." No, každopádně Písa se zpočátku s osmiletými caparty dost trápil a první tři partie prohrál. Pak vše prolomil půlbodovou výhrou a ve zbylých partiích už nezaváhal. Odhadujeme, že tihle klučíci ve školce by mohli být na úrovni solidních 5-danů v Evropě.
Středa nám dala odpověď na otázku, proč jsme vlastně byli tak nízko. Já s Palkem jsme k našemu překvapení zůstali v našich ligách a ostatní minimálně o jednu postoupili. Po turnaji totiž zůstalo spousta lidí, kteří hráli jen jeden malý cyklus, proto se všechny skupiny posunuly a teď nastala opačná situace. Například Li Ting hrála již z uváděných důvodů a ve třetí skupině prohrála všechny partie... Já s Palkem jsme zůstali ve svých ligách a ostatní se minimálně o jednu posunuli. By jsem rád, že se mi do místnosti (6-8) vrátili Andrij s Alim, takže už tam nejsem sám. Každopádně výsledkově se nám vůbec nedařilo, většinou jsme skončili na sestupových pozicích. Děcka ze skupin 1-8 totiž v pátek odjížděly na turnaj, proto jsme museli v středu a ve čtvrtek všechno stihnout, což bylo velice náročné.
Jediným úspěšným se tak stal Písa, který si opravdu ve školce stihl vybudovat respekt. Děcka si totiž všimli, že nezná mnoho joseki, tak se už i domlouvali jak ho zase v nějakém rohu podvedou. Písa však začal hrát postaru (například san-ren-sei nebo hvězda+závora a nejjednodušší joseki), čímž děcka úplně vymazal a zakončil ligu se slavným skóre 7:0, čímž natáhl svojí sérii výher na jedenáct a místo "turn left" teď říkame "winning machine". Tímto skončila snad jednou pro vždy Písova epizoda ve školce.
Ve středu jsme se s Palkem vyběhali na fotbale, který je tady opravdová džungle. Nejen, že to nikdo pořádně neumí, ale hlavně se příliš mnoho lidí tísní na place. Každý jsme hráli na jedné straně a skórovali téměř jen my. Já však jednou došlápl místo na chodidlo na pravý palec u nohy, který mi pořádně zmodral a natekl. Liang je naštěstí vystudovaný biolog, řekl, že na pětihodinovou frontu v nemocnici to není, protože to není zlomené, takže mi na to koupil nějaký sprej a opravdu se to každým dnem lepší. Prostě zázračná čínská medicína.
Ve čtvrtek jsme měli společný CEGO oběd i večeři. Po poledni jsme dělali rozhovor pro CCTV, což je čínská národní televize. Nakonec z toho vyplavalo, že přišli dva slavní režiséři a že nás chtějí zakomponovat do svého dokumentu o go ve světě. Oba mluvili anglicky a když bylo třeba, tak s překladem pomohla Li Ting. Každý jsme povídali o go v naší zemi, jak jsme se ke go dostali a co pro nás go znamená... - prostě takové ty tradiční věci. Nejvíc se jim jako obvykle zamlouval Dušan, přičemž ještě vyšlo najevo, že je narozený na den přesně jako syn jednoho z režisérů, který prý celý život někoho takového hledá, tak že jim domluví schůzku. Dušan každopádně říkal, že doufá, že to není syn ale dcera. No celou scénku jsme každopádně moc nepochopili.
Jeho "rande" však vzápětí dostalo trhlinu, protože odpoledne na ambasádě zjistil, že mu neprodlouží víza... On totiž jako jediný z nás dostal studijní víza a ne turistická, pro které však musí získat v Cíně povolení k trvalému pobytu s podpisem univerzity a naše škola k tomu nemá právo... Takže se teď řeší, co s tím. Jestli poletí do Bělehradu nebo jen do Hong Kongu. Každopádně jeho první slova při příchodu na večeři zněla jasně: "I'm fu**ed."
Jak už jsem říkal, tak většina děcek (1-8) byla v pátek pryč, proto jsme hráli týmový match proti těm co zůstali, což byli holka z trojky, klučina ze čtyrky, pučmeloun z pětky, usmrkaný kulička ze sedmičky, se kterým často všichni hrajeme a klučina ze sedmičky. My jsme se pro dopolední kolo seřadili Eric-Palko-Lukan-Andrij-Ali. Rychle jsme vedli 2:0, ale já s Palkem jsme své téměř hotové pozice nedotáhli do konce, tak nás musel půbodovkou zachránit Ali.
Pro odpolední kolo jsme se seřadili Palko-Eric-Ali-Lukan-Andrij. Tentokrát jsme rychle naopak 2:0 prohrávali, já opět prohrál, tentokrát o 2,5, za což se fakt stydím, protože soupeř nebyl silný a Eric dokonce podlehl jen o 0,5 bodu. Naštěstí se klukům podařilo srovnat a do finále se opět dostal Ali, ale jasně vyhranou partii zahodil, takže celkově zápas skončil remízou.
Večer bylo v plánu karaoke, které prý vlastní kamarád Li Ting. Já jsem nešel, protože mě tenhle týden opravdu zničil a přestože zpívam rád, tak bych tam docela rychle leda tak usnul. Každopádně si to prý všichni užili, Písa s Palkem prý zahvězdili u písně Dragostea Din Tei od profláknuté moldavské skupiny O-Zone.
Dneska máme volný den a zítra relay-go, proto jsem se rozhodl napsat článek už dnes. Na další se můžete těšit už možná ve středu, dozvíte se proč. ;)
Písa byl zařazen až do 12. skupiny, pro kterou se zde také používá název školka č. 2... Místnost od 11. skupiny níže se totiž nachází jinde než ostatní a má také trochu jiný program. Když vyjdeme od vchodu po schodech do třetího patra, tak chodba vede doprava do hlavní budovy a doleva do vedlejší budovy, kde se právě "školka" nachází, takže při každém vstupu do školy se vžila oblíbená věta "Šimi, turn left." No, každopádně Písa se zpočátku s osmiletými caparty dost trápil a první tři partie prohrál. Pak vše prolomil půlbodovou výhrou a ve zbylých partiích už nezaváhal. Odhadujeme, že tihle klučíci ve školce by mohli být na úrovni solidních 5-danů v Evropě.
Středa nám dala odpověď na otázku, proč jsme vlastně byli tak nízko. Já s Palkem jsme k našemu překvapení zůstali v našich ligách a ostatní minimálně o jednu postoupili. Po turnaji totiž zůstalo spousta lidí, kteří hráli jen jeden malý cyklus, proto se všechny skupiny posunuly a teď nastala opačná situace. Například Li Ting hrála již z uváděných důvodů a ve třetí skupině prohrála všechny partie... Já s Palkem jsme zůstali ve svých ligách a ostatní se minimálně o jednu posunuli. By jsem rád, že se mi do místnosti (6-8) vrátili Andrij s Alim, takže už tam nejsem sám. Každopádně výsledkově se nám vůbec nedařilo, většinou jsme skončili na sestupových pozicích. Děcka ze skupin 1-8 totiž v pátek odjížděly na turnaj, proto jsme museli v středu a ve čtvrtek všechno stihnout, což bylo velice náročné.
Jediným úspěšným se tak stal Písa, který si opravdu ve školce stihl vybudovat respekt. Děcka si totiž všimli, že nezná mnoho joseki, tak se už i domlouvali jak ho zase v nějakém rohu podvedou. Písa však začal hrát postaru (například san-ren-sei nebo hvězda+závora a nejjednodušší joseki), čímž děcka úplně vymazal a zakončil ligu se slavným skóre 7:0, čímž natáhl svojí sérii výher na jedenáct a místo "turn left" teď říkame "winning machine". Tímto skončila snad jednou pro vždy Písova epizoda ve školce.
Ve středu jsme se s Palkem vyběhali na fotbale, který je tady opravdová džungle. Nejen, že to nikdo pořádně neumí, ale hlavně se příliš mnoho lidí tísní na place. Každý jsme hráli na jedné straně a skórovali téměř jen my. Já však jednou došlápl místo na chodidlo na pravý palec u nohy, který mi pořádně zmodral a natekl. Liang je naštěstí vystudovaný biolog, řekl, že na pětihodinovou frontu v nemocnici to není, protože to není zlomené, takže mi na to koupil nějaký sprej a opravdu se to každým dnem lepší. Prostě zázračná čínská medicína.
Ve čtvrtek jsme měli společný CEGO oběd i večeři. Po poledni jsme dělali rozhovor pro CCTV, což je čínská národní televize. Nakonec z toho vyplavalo, že přišli dva slavní režiséři a že nás chtějí zakomponovat do svého dokumentu o go ve světě. Oba mluvili anglicky a když bylo třeba, tak s překladem pomohla Li Ting. Každý jsme povídali o go v naší zemi, jak jsme se ke go dostali a co pro nás go znamená... - prostě takové ty tradiční věci. Nejvíc se jim jako obvykle zamlouval Dušan, přičemž ještě vyšlo najevo, že je narozený na den přesně jako syn jednoho z režisérů, který prý celý život někoho takového hledá, tak že jim domluví schůzku. Dušan každopádně říkal, že doufá, že to není syn ale dcera. No celou scénku jsme každopádně moc nepochopili.
Jeho "rande" však vzápětí dostalo trhlinu, protože odpoledne na ambasádě zjistil, že mu neprodlouží víza... On totiž jako jediný z nás dostal studijní víza a ne turistická, pro které však musí získat v Cíně povolení k trvalému pobytu s podpisem univerzity a naše škola k tomu nemá právo... Takže se teď řeší, co s tím. Jestli poletí do Bělehradu nebo jen do Hong Kongu. Každopádně jeho první slova při příchodu na večeři zněla jasně: "I'm fu**ed."
Jak už jsem říkal, tak většina děcek (1-8) byla v pátek pryč, proto jsme hráli týmový match proti těm co zůstali, což byli holka z trojky, klučina ze čtyrky, pučmeloun z pětky, usmrkaný kulička ze sedmičky, se kterým často všichni hrajeme a klučina ze sedmičky. My jsme se pro dopolední kolo seřadili Eric-Palko-Lukan-Andrij-Ali. Rychle jsme vedli 2:0, ale já s Palkem jsme své téměř hotové pozice nedotáhli do konce, tak nás musel půbodovkou zachránit Ali.
Pro odpolední kolo jsme se seřadili Palko-Eric-Ali-Lukan-Andrij. Tentokrát jsme rychle naopak 2:0 prohrávali, já opět prohrál, tentokrát o 2,5, za což se fakt stydím, protože soupeř nebyl silný a Eric dokonce podlehl jen o 0,5 bodu. Naštěstí se klukům podařilo srovnat a do finále se opět dostal Ali, ale jasně vyhranou partii zahodil, takže celkově zápas skončil remízou.
Večer bylo v plánu karaoke, které prý vlastní kamarád Li Ting. Já jsem nešel, protože mě tenhle týden opravdu zničil a přestože zpívam rád, tak bych tam docela rychle leda tak usnul. Každopádně si to prý všichni užili, Písa s Palkem prý zahvězdili u písně Dragostea Din Tei od profláknuté moldavské skupiny O-Zone.
Dneska máme volný den a zítra relay-go, proto jsem se rozhodl napsat článek už dnes. Na další se můžete těšit už možná ve středu, dozvíte se proč. ;)
Písa, the winning machine. díky, dobré reporty
OdpovědětVymazatPisa - Herodes ;)
OdpovědětVymazatPisa si vybudoval respekt ve skolce, to je parada, gratulacka! :D Diky za reporty Lukane a hodne stesti dal :) PS: O-Zone jsou i moje specialitika ;)
OdpovědětVymazat