sobota 21. února 2015

Čínský nový rok

Tak už to konečně nastalo. Nejvýznamnější z tradičních čínských svátků, které jsou také označovány jako svátky jara nebo lunární nový rok. Už minulý týden jsem si postěžoval, že se kvůli tomu zavírají naše oblíbené restaurace, ve kterých obvykle pracují přímo majitelé, takže si mohou udělat prazdniny, kdy chtějí. V ponděli tento podobný osud potkal i naší korejsko-italskou...
Blížící se nový rok také ohlašoval téměř neustálý zvuk petard od začátku týdne, který je slyšet někdy v podstatě až do dneška, přičemž nejvýraznější to pochopitelně bylo v noci ze čtvrtka na pátek, kdy jsme se opravdu moc nevyspali a ostatně už přes den jsme v bytě téměř neslyšeli vlastního slova. Pro co ale opravdu nemám pochopení, jsou rachejtle a ohňostroje přes den za světla, kdy neudělají žádný světelný efekt a je to v podstatě jen výbuch dělbuchu, na čemž nevím, co Číňani vidí...

Co nás tedy zamrzelo opravdu hodně, že jsme nemohli pokračovat v našem evropském cyklu, protože nám v pondělí úplně zavřeli školu, o čemž jsme nikdo předem nevěděli nevěděli. Dohodli jsme se, že doma opravdu hrát nechceme, protože by nešlo hrát seriózně, navíc skoro ani není kde. Takže evropský cyklus byl ukončen už po dvou seriích, akorát si ještě Dušan musí dohrát dvě partie, které neustále odkládá. Aspoň tedy koukáme na partie na netu a hrajeme cvičné blitzky.
Baolong nám stihl okomentovat pár partií, ale v úterý se také vypravil už domů do Tianjinu oslavovat nový rok. Stejně tak i Alimu odjela Jocelyn, takže se vrátil zpátky domů. U něj v pokoji však obě postele nějak popraskaly a Dušan tam udělal dost nepořádek, takže se Ali rozhodl přestěhovat ke mě a Andrijovi do pokoje.

Na jídlo nám tedy zbyly v podstatě jen podniky, kde majitelé nedali svým zaměstnancům volno, pravděpodobně za vyšší plat. Ale ani Mekáč, ani podniky v obchoďáku jako KFC, korejské fast-foody nebo předražený Pizza-hut, pro nás už opravdu nejsou lákavé. Palkovi tu naštěstí zbyly nějaké špagety a omáčky a koření od Vitany, tak jsme je společně dvakrát přes týden pro všechny uvařili, což ale byla celkem komedie, vzhledem k tomu, že se neustále připalovaly k malému levnému hrnci, který jsme kdysi s Písou koupili asi za 25 yuanů... Ale celkem jsme si všichni pochutnali, sýrová i boloňská omáčka přišly vhod.
Ve čtvrtek jsme se proto s Palkem rozhodli, že je čas vyrazit asi do 2km vzdáleného Carrefouru, kde mají i západní potraviny, ač trochu dražší. Ačkoliv se už zase zhoršovalo počasí, tak jsme vyrazili pěšky, abychom měli nějaký pohyb, protože tím jak nám zavřeli školu, tak tam pochopitelně už nemůžeme chodit ani sportovat. Nakoupili jsme proto tuňáky v konzervě, bagety, máslo, zásobu vajíček, párky, mléko, cereálie a další užitečné potraviny na doma. Já si také koupil malý kufr, který si budu moct vzít do letadla, protože do současného velkého zavazadla už bych se těžko sbalil, potom, co jsme všude možně dostali spoustu pěkných knížek, které tu nechci nechat. Cestou zpátky domů nás však zastihla naprosto neočekávaná chumelenice a věřte, nevěřte, těch pět centimetr sněhu se drží až do teď, což jsme tu zatím nezažili. I přesto se však Palko večer ještě vypravil běhat...

Já se ještě dneska plánuju vypravit do vojenského muzea na západ Pekingu a zítra jdeme s Palkem na jedno proslulé tržiště, kde si asi dost užijeme tradiční čínské smlouvání cen. Jinak už částěčně jen všichni přežíváme před odjezdem domů. Ve středu se tak můžete těšit na úplně poslední článek.

2 komentáře:

  1. O bájném "zápaďáckém" Carrefouru čtu asi podruhé a znovu mám pocit, jako by pro vás byla dvoukilometrová vzdálenost naprosto nepřekonatelná..., kterou (výjimečně) zvládnou absolvovat jen opravdoví a skuteční hrdinové.;o))) Nehledě na to, že extrémně líní by mohli využít levné taxí a jezdit tam klidně dvakrát denně, kdyby toužili po "normální potravě".;)

    OdpovědětVymazat
  2. Za taxik nebo bus to nestoji. Ale clovek se zbidacenou kondici je liny. ^^

    OdpovědětVymazat