"Guys, China trip is over"

Jak jsem již psal minule, v sobotu jsem měl v plánu vyrazit do vojenského muzea. Projel jsem se nově otevřenou linkou metra číslo 7, kterou stihli Číňani postavit jen za tu dobu, co jsme tady. Vskutku rozdíl oproti Praze, kde se u nás na šestce staví pouhé čtyři stanice metra už asi pět let... Ale jakmile jsem vystoupil z metra na stanici Military Museum, tak bylo vidět, že gigantická budova muzea s rudou hvězdou je pod lešením a zřejmě o svátcích v rekonstrukci. Některé součásti expozice sice přesunuli ven za plot pod střechu, ale i tak byly fotky v nic moc počasí opravdu slabé. Tak jsem tam na chvíli stvrdnul v Mekáči a jel zase domů.

V neděli jsme se s Palkem vypravili na stanici metra Yonganli, ze které přímo vede chodba do velké pekingské vnitřní tržnice, kde se prodává opravdu všechno, na co si člověk vzpomene. Zejména si zábavu člověk užije při smlouvání cen. Na začátku spozorovaly prodavačky, že jsme měkcí ve smlouvání, ale postupně jsme se zlepšili a když jsme trvali na svoji ceně, tak sice byly naštvané, ale my usmlouvali cenu tak na šestinu. Takhle jsme tam strávili asi dvě hodiny a nákupy zakončili obídkem v korejské restauraci, kde jsme sice dlouho čekali, ale jídlo bylo pak výborné. 

Pondělí a úterý byly opět ve znamení nic nedělání a jednotvárné stravy v podobě vajíček a Mekáče, protože nic stále nebylo otevřené. Podle zákonu schválnosti pro mě, resta otvírají až dnes, tak jsem si tam už bohužel znova nepochutnal. My jsme se často doma bavili Bangem a blitzkama, zatímco Dušan lítal ven za dívčí společností a dokonce letěla fáma, že pojede do Thajska.

Baolong ani Liang se ještě nevrátili ze svých domovských měst. Vrátil se však Luo Gang, který je rodilý Pekingan a teď byl jen na prázdninách v Bangkoku. V úterý odpoledne dorazil k nám do bytu s náma prodiskutovat, jak se nám líbil pobyt. Chtěl slyšet hlavně negativa, takže přišel čas zhodnocení i tady v článku: 

- Nejhlavnějším problémem byl opravdu termín. Nebylo vůbec potřeba zde zůstavat i na únor, zejména na druhou půlku kolem čínského nového roku, kdy už tu opravdu nebylo co dělat. Tudíž jsme mohli odjíždět už klidně na začátku školního roku. 

- Nerozumíme čínsky. Opravdu nám zejména při výkladu na večerních lekcích chyběla slovní zásoba, protože jsme odposlouchali opravdu jen základy. Proto byla absence kurzů čínštiny velkým mínusem.

- Spoustu nedostatků v bytě. Zejména nekvalitní postele, které se pod mnoha lidmi prolomily... Podobně dopadly i pohovky. A pak také absence nádobí, které jsme si museli pořídit sami. V neposlední řadě také často docházející plyn, kdy pak v bytě byla opravdu solidní klendra a navíc netekla teplá voda. Naopak jsme vůbec nepotřebovali televizi, ta snad nebyla ani jednou zapnuta.

- Pak už jen různé detaily typu, že bychom mohli vědět dřív o termínech akcí nebo víc společných CEGO večeří. Jinak byl trénink opravdu záživný a skvěle zorganizovaný a myslím, že takovouhle školu nedostane goista nikde jinde na světě. Tak snad to brzo potrvrdí i naše výsledky.

Ještě jsem pak Luo Gangovi předal konečné pořadí nedohraného evropského cyklu, které si můžete prohlédnout o pár článků níže (případně taky časem doplnim svoje sgf nebo ukážu v Čechách na přání). A na večer nás vzal Luo na závěrečnou večeři do hot-potu.

Na dnešek jsem měl objednaný na desátou ráno taxík, protože metrem by to s dvěma kufry a dalšími věcmi bylo docela obtížné. Na letistě jsem dorazil s velkým předstihem, takže jsem všechno zvládl v pohodě. Zdárně jsem i doletěl do Soulu Incheonu, kde jsem chtěl přenocovat v takové letištní ubytovně Spa on air za 32000 wonů (cca děleno tísicem = dolar), kterou mi doporučili už organizátoři na Korean Prime Minister Cupu. Ta byla ale bohužel úplně plná, což se stává prý opravdu zřídka. Tak jsem letěl na informace, jestli by pro mě něco neměli jiného a okamžitě mě poslali na čekající auto před letištní budovou, které mě odvezlo do hotelu kousek od letiště. Akorát jsem si musel ještě vyměnit nějaké yuany za wony, protože po mě chtěli 70000 wonů za jednu noc, ale musím říct, že hotel je opravdu pěkný, pro srovnání: je to třeba úroveň brněnského Santonu. Navíc jsem určitě ušetřil i za jídlo, protože na letišti je obvykle drahé, takže nakonec finanční ztráta nebude tak velká. Přestože nevím ani přesně, kde jsem (pravděpodobně na předměstí Incheonu), tak jsem objevil lidovku, kde jsem si objednal plnou mísu kuřecích křidýlek se zelným salátkem, a protože jsem dneska skoro nic pořádného nejedl, tak taková porce opravdu přišla vhod. Ideální by to bylo ještě s pivkem, ale na to už jsem bohužel neměl peníze. Zítra pro mě přijedou v 9:30 a o tři hodiny později už budu sedět v letadle do Prahy... Brzy ještě doplním nějaké fotky.

Myslím, že jsme celkově za ten necelý půlrok všichni udělali v go velký pokrok a byli skvělá parta, ač jsme si občas někteří nejmenovaní lezli na nervy. Větu v titulku článku před pár dny pronesl Ali. A taky k tomu přidal: "But, you will miss me, right?" No, chybět nám, Ali, budeš, ale stejně se pravděpodobně uvidíme za týden v Pise... ^^