sobota 27. září 2014

Tak jsme se tu všichni sešli, co myslíš osude...

Ano, já jsem byl tím posledním, který zkompletoval naší šestici, která dostala šanci v druhém roce tréninku od čínské společnosti CEGO, která nedávno zahájila téměř revoluci v evropském go. Nakonec jsme se tu sešli všichni: Pavol Lisý 1-pro (Slovensko) aka Palko, Ali Jabarin 1-pro (Izrael) aka Baba, Lukáš Podpěra 6-dan (Česko) aka Lukan, Andrij Kravec 6-dan (Ukrajina), Dušan Mitić 6-dan (Srbsko) a Jan Šimara 6-dan (Česko) aka Písa nebo Šimi. Každý jsme sem však dorazili s trochu odlišnými příběhy.

Začalo to kongresem v Sibiu, kde jsme dostali dokumenty potřebné k vízům. Ty se ale ukázaly jako naprosto nepoužitelné pro většinu z nás. Dalo se na ně udělit vízum pouze na měsíc. Jediný, kdo snad neměl žádné problémy byl překvapivě Andrij, který měl vízum hodně předem nějak kombinované. U nás ostatních museli situaci řešit lidé z CEGO, kteří jsou v Číně zřejmě velice vysoce postavení, přímým kontaktem s ambasádou. Potom už samozřejmě nebyl problém víza během pár dní dostat.

Palko s Alim zamířili už týden dopředu do Budapešti, kde odehráli první oficiální evropský profesionální zápas, který ale ve skutečnosti první nebyl, protože už se potkali v Brně... Na víkendový turnaj a "rozlučku" je doplnili ještě Písa s Dušanem. Společně pak všichni přes Vídeň i s Li Ting, která hraje velkou roli v kontaktu CEGO s Evropou, dostali 16.září do Pekingu. O tři dny později dorazil i Andrij, který tu byl už loni. Já jsem dorazil až 22.září, kdy už zde byli ostatní celkem zabydlení. Přiletěl jsem ze Soulu, kde jsem reprezentoval Česko na Korea Minister Cupu, kam měl původně jet Písa, ale na poslední chvíli účast odmítl. Z 9.místa jsem zklamaný rozhodně nebyl, přestože to mohlo být i lepší.

Bydlíme tedy v takové průměrné čtvrti Fengtai na jihu Pekingu v celkem pěkném bytě na čínské poměry, zvlášť koupelna je prý luxusní. Klasický čínský panelák, 11.patro. Bydlíme ve třech pokojích (Ali s Dušanem, Písa s Palkem a já s Andrijem). Do školy to máme pět minut pěšky. Starají se tu o nás lidé z CEGO Liang Zhijie (4-dan) a Luo Gang (5-dan). Zajišťují nám různé věci denní potřeby jako čínskou sim-kartu, mop nebo fotbalový míč. A také s náma střídavě tráví čas ve škole a překládají, protože čínsky umíme pár slov jen já s Andrijem. Snad během dneška by se k nám měl nastěhovat Zhao Baolong 2-pro, což bude pro nás veliké plus. Zaslechli jsme, že bychom měli ubytovat i Erica Luie z Ameriky, který má přijet studovat na necelé dva měsíce a CEGO chce časem podpořit i Ameriku, ale v osmi už by jsme tu byli opravdu ztísnění...

Studujeme v Nie Weiping Dojo, jehož vedoucím je momentálně Ge Yuhong, který si na kongrese v Sibiu napsal 6-dan a vyhořel, takže má o nás možná příliš vysoké mínění a pro začátek nás dal do hodně vysokých lig, zvlášť Palko s Alim byl opravdu úlet... Tato škola je nejslavnější v Číně. Ročně vygeneruje přibližně polovinu z celkového počtu 25-ti čínských profíků každý rok... Jsou zde čtyři místnosti a někde kdesi je ještě pátá, které říkáme "školka". Přičemž ale podmínka pro studium v této škole je mít alespoň čínský 5-dan... Slyšeli jsme, že pro loňského účastníka Zena van Ditzhuijzena bylo opravdu těžké najít soupeře i v té školce... Každá místnost je rozdělené na ligy (první: 1-2, druhá: 3-5, třetí: 6-8, čtvrtá: 9-10, pátá: 11-13). Každá liga má šest až osm hráčů a vždy dva sestupují a dva postupují. Narozdíl od Koreje se to zde velice rychle točí, tak dvakrát týdně. Vedle naší budovy je ještě normální škola a sportoviště, kde občas hrajeme fotbal nebo basketbal s čínskými dětmi.

Máme tu dost možností na stravování. Hned za rohem je supermarket, takže domů jsme si nakoupili různé toustové chleby, šunky a sýry. Také nějaké sladkosti a spoustu čínských polívek. Bohužel tu v Číně neexistuje máslo a normální mlíko, jen hnusné sojové. Každý má svoji misku a hůlky. Přes den můžeme jít buďto do školní jídelny za 15 yuanů, která narozdíl od těch českých vaří velice dobře. Často chodíme do pěkné restaurace na půli cesty mezi domovem a školou, která je levná a velice dobře vaří, tam jsme skoro každý den. Už jsme zkoušeli i různé pouliční speciality, ale ty nás moc neoslovily. Je tu také nákupní centrum, kde se nachází spousta fastfoodů. Vedle něj je McDonald, který tu není tak strašný a drahý jako v Česku, třeba snídaně má docela slušné, ale tam chodíme jen v případě nouze. Dostáváme všichni kromě Písy 1000 yuanů každé dva týdny, přičemž podle mě se s touto sumou dá v pohodě vyžít i na měsíc.

Škola nám začíná 8:30, kam chodíme obvykle opravdu na minutu přesně, přestože vstáváme opravdu na poslední chvíli a k jídlu jen popadnem něco do ruky. Jediný Andrij vstává brzo a chodí s předstihem. Nejdříve řešíme tsume-go, které se v každé místnosti liší, takže Ali s Palkem mají pochopitelně těžší než my ostatní. Na šestnáct problémů máme obvkle hodinu, za kterou obvykle všechno nestihneme, zatímco čínské děti už se půl hodiny dloubají v nose... Po úlohách následuje ligová partie, které jsou obvykle s časem jedna hodina a byoyomi 3x20 sekund, které je opravdu vražedné. Když skončíme partii dřív, tak obvykle zůstanem do dvanácti a samostudujem. Následuje dvouhodinová pauza na oběd, přičemž obvykle se stihnem stavit i v bytě. Od dvou začíná další ligová partie. Po ní obvykle opravujem svoje úlohy, které byly špatně a zůstanem do 17:00. Když je hezky, tak pak chodíme hrát fotbal nebo basketbal s ostatními. Když ne, tak rovnou zamíříme na večeři. 18:40 začíná večerní program. Obvykle učitelé v jednotlivých místnostech zkomentují nějaká důležitá místa v ligových partiích, protože děcka partie vždy pak zapisují do počítače. V každé třídě je promítací plátno. Následuje trénink na střední hru, koncovku nebo lekce. Normálně končíme 20:30, ale když někdo potřebuje odehrát ještě ligovou partii, tak může přijít domů klidně v jedenáct a rovnou zamíří spát... Jinak se večery tráví blitzkou, muzikou, skypováním s přítelkyněmi a občas padne i nějaké to pivečko.

Takto to to chodí ve všední dny. V sobotu je dopoledne trénink a odpoledne obvykle nějaká speciální akce pořádaná CEGO. Neděle mají být úplně volné, ale občas má přijít dopoledne nějaký profík (třeba Wang Yao) nám dát lekci. Nebudeme se tu mít zle. :) Ještě by měp prý každý měsíc blogovat v angličině Písa, jako to loni dělal Benjamin Teuber.



2 komentáře:

  1. Haha, nepozorný čtenář může dojít k závěru, žes tu luxusní koupelnu ještě nenavštívil. ;o) Každopádně paráda, Luko, čte se to moc hezky. Vytrvej!

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat