V říjnu laně s jeleny, vyráběj malý jeleny... aneb zima se blíží

No nevím, jestli tu mají jeleny, ale jestli jo, tak by si měli pospíšit, protože v Pekingu se mohutně ochlazuje. Zlatý Huanggang, tam bylo ještě teploučké babí léto.A myslím, že i Ali s Palkem v Japonsku zdaleka tolik nemrzli. Ještěže zítra jedeme do Xianu, tam by mělo být přece jen tepleji. I přesto, že je tady v Pekingu v zimě ještě více smogu a slunce vidět opravdu zřídka, tak zatím si ještě můžeme užívat celkem časté modré oblohy.

Hned ani ne den po příjezdu z Huanggangu odjeli Ali a Palko s Li Ting do Osaky, kde se měli zúčastnit turnaje Sankei v Kansai-kiin a studovat s tamními insei a mladými profíky. Nejdříve je čekal exchange match s dvěma novými profíky. Palkovi se podařilo trochu se štěstím udolat Hashimoto Kana 1-pro, Ali nakonec podlehl Takashima Yugovi 1-pro o 5,5 bodu. Výsledek tak byl určitě hodnocen pozitivně. Palkovi se navíc ve studijní skupině podařilo porazit další dva mladé profíky. Svůj týdenní pobyt zakončili turnajem Sankei, kde se musí dvěma předkoly projít do hlavního turnaje, ve kterém hraje osm profíků a osm amaterů proti sobě partie bez komi. Kluci uzavřeli sázku s Luo Gangem, že pokud někdo z nich postoupí, tak máme na měsíc večeře zdarma. No, k překvapení všech se to málem podařilo. Palko dostal nejtěžší možný los v podobě Yuki Satoshiho 9-pro a prohrál čestně o 8,5 bodu. Ali si však překvapivě snadno poradil se Saido Tadashim 8-pro, což se opravdu nečekalo a Japonci náhle zbystřili, protože nikdo nečekal, že by někdo z Evropanů něco uhrál. Ali poté vyfasoval slavného soupeře Yasuhiro Nakana 9-pro a celou partii mírně vedl a až v koncovce se nechal obrat a prohrál o 3,5 bodu. Kluci tak jistě zanechali v Japonsku výborný dojem. O jejich pobytu se více můžete dočíst na EuroGoTV, eGobanu či Senseis.

U nás v Pekingu se nedělo opravdu nic zajímavého, možná až na to, že se ani jednou neukázal Liang nebo Luo. Ještě se udála usměvná historka s Baolongem, který nám dlouho tajil, kdo je jeho slečna, kterou si našel u nás ve škole. Během jednoho rána je však spolu potkali nezávisle na sobě Andrij na ulici a Písa pak v McDonaldu... Hodně se nám ztížilo ranní tsume-go, se kterými má už teď velké problémy i Andrij, který byl v nich z nás obvykle nesilnější. Skupiny 6 až 10 mají stejné úlohy, já s Písou a Ericem jsme byli úplně zoufalí...Andrij obecně chytil formu a podařilo se mu dvakrát postoupit, což mu ale bohužel stuplo do hlavy a je teď občas nesnesitelný. Dostal se tak do vyšší ligy než já, přestože jsem ho v lize porazil. Naposledy už se mu však postoupit nepodařilo, a tak je jediným naším zástupcem ve vyšší místnosti Eric, který však pro nemoc nenastoupil. Já se stabilně držel v sedmičce. Dokonce se mi podařilo poprvé uhrát pozitivní skóre. Avšak naposledy už jsem se ani v sedmičce neudržel, protože se vrátil zpátky starý Lukan, který odhazuje vyhrané partie. Palka po návratu z neznámého důvodu zařadili až ke mě do sedmičky, tak jsme si včera večer zahráli a prohrál jsem opravdu kuriozním způsobem o půl bodu, když jsem zapomněl, že hrajeme čínská pravidla a při dvou posledních ko jsem jedno spojil a Palko díky tomu získal o neutrál víc (2 body) a ještě vyhrál zbylé ko... Z této prohry už jsem se nevzpamatoval a prohrál všechny zbylé partie. Písa s Alim hrají v nižší místnosti 9. a 10. ligu se střídavými úspěchy, ale na spadnutí do školky to snad nevypadá.

Protože zítra odjíždíme brzo ráno na turnaj do Xianu, museli jsme poslední malý cyklus odehrát za den a půl, což bylo opravdu náročné, tak snad se nám po návratu povede lépe. Turnaj v Xianu je turnaj na pozvání, kterého se nesmí zúčastnit hráči z východu, tj. ze Šanghaje a Pekingu, takže zřejmě nehrozí účast žádných 7-danů. I přesto však čínští 6-danové jsou opravdu obtížní soupeři. Na podobné úrovni jako oni může být i Fan Hui, který byl pozván, aby hrál, protože z Xianu pochází. Bylo by docela hezké, kdyby ho na domácí půdě někdo z nás porazil. Úroveň turnaje tak bude určitě na nižší úrovni než v Huanggangu, takže by jsme mohli i něco vyhrát. Měli by snad dorazit i nějací méně známí Rusové. Mimochodem s Rusy bychom v úterý měli hrát ME týmů, ale my se vracíme až ve čtvrtek, takže je momentálně v procesu domlouvání termíny partií mě a Písy. Na další článek se tak zřejmě budete moci těšit ve čtvrtek.

Národní turnaj ve městě Huanggang

Do vesničky velké asi jako Brno jsme se vypravili vlakem. A nebyl to ledajaký vlak. Číňani totiž v posledních letech mocně budují vysokorychlostní železniční síť po celé zemi. A tak ve čtvrtek výprava ve složení Lukan, Písa, Andrij, Baolong jako kouč a Liang jako teamleader nasedla na pekingském západním nádraží do rychlovlaku CRH ve směru Wuhan. Když se chytne spoj, který jede přes celou Čínu až do Guangzhou a Shenzhenu, tak tento vlak zvládá vzdálenost 1200km Peking-Wuhan za 4 hodiny a 20 minut, přičemž zastaví pouze dvakrát a to ve dvou čtyřmilionových městečkách Shijiazhuang a Zhengzhou. Ve Wuhanu nás čekal hlavní organizátor s mikrobusem, kterým nás převezl do asi hodinu vzdáleného Huanggang.

V Číně se každý rok koná pět národních amatérských turnajů, přičemž tento je z nich nejslavnější a putuje po celé zemi. Loni byl například ve městě Dalian. Akce se parametry podobala turnajům typu mistrovství světa amatérů. Luxusní hotel a hrací místo a plný servis. Turnaje hraného na devět kol se zúčastnilo 102 hráčů, přičemž by měli být držitelé třídy 5-dan (v Evropě asi 4 až 7-dan) a mít 17 let a víc. Tento turnaj však má unikát, že se ho mohou zúčastnit ženské profesionálky, kterých dorazilo deset a nejslavnější z nich byla jasně Song Ronghui 5-pro. Společně s nimi však polovinu startovního pole tvořily 7-danové (národní mistr) a 6-danové (mistr provincie / top 10 na národním turnaji), takže Liang deklaroval už před turnajem, že pět výher někoho z nás by bylo velkým úspěchem, ale nakonec se ukázaly jako dosažitelné. Časový limit byl obvyklý na čínských turnajích - 75 minut bez byoyomi. Na turnaj dorazilo i pár dalších studentů naší školy z vyšších skupin.

První kolo bylo losované úplně náhodně. Písa dostal 7-dana jménem Li Tiangan (doufám, že to píšu správně) a prohrál velice čestně o pět bodů. Andrij naopak dostal hráče, který zde mohl být jedním z nejslabších a zvítězil pohodlně o 20. Já dostal tak asi rovnocenného soupeře, který mě však evidentně podcenil, a tak jsem cestu k výhře zase tak obtížnou neměl. Nezačali jsme špatně, ale Písu rozhodila prohra ve druhém kole, kde udělal hrubku již zahájení. Na mě s Andrijem nenechali silní soupeři dlouho čekat. Já se už ve druhém kole utkal s Wang Chenem, jemuž jsem dlouho vzdoroval, ale nakonec se takové síle, proti které je Fan Hui kašpárek, ubránit nedalo. Moc jsem si ale partii užil a snad jsem mu to nedal zadarmo. Andrij byl úspěšný i na podruhé, a tak byl odměněn partiemi s panem Sun Yiguo (starý 7-dan, u kterého byli kluci na karaoke) a profičkou Pan Yang. Po těchto dvou prohrách však opět dvakrát zabodoval, takže jako jediný z nás držel po šesti kolech hodně solidní skóre 4:2. U mě však tou dobou nastal negativní zlom a po prohrané partii několika přehlédnutími jsem upadl do trápení. Naopak Písu nakopla výhra nad starou profičkou, která byla mým koučem na relay-go. Do posledního kola jsme však všichni nastupovali se slušným skóre 4:4, za kterého jsme mohli dostat soupeře téměř jakékoliv síly. Andrij dostal silného 6-dana, který neměl dobrý turnaj, ale přesto si s ním snadno poradil. Já jsem dostal rovnocenného soupeře, se kterým jsem dobře začal, ale pak jsem nezvládl centrální boj a přestože se mi v koncovce i díky soupeřovi časové tísni (na konci měl 4 sekundy) podařilo hodně stáhnout, přesto jsem prohrál o půl bodu. Naštěstí nás zachránil Písa, který vydřel výhru o 2,5 bodu nad solidním soupeřem a zaznamenal tak hodně solidní výsledek.

Zvláštní bylo zahájení i vyhlášení turnaje, které se konalo venku za zvuku ohňostroje, které mají Číňani zřejmě hodně rádi. Nejdřív se vyhlašovaly různé vedlejší kategorie. Nejlepší ženou se stala podle očekávání Song Ronghui se třemi prohrami, což se kromě ní podařilo už pouze dalším dvěma. Vítězem v kategorii 40-60 let se stal podle očekávání Sun Yiguo a v kategorii nad 60 let jeden starý 6-dan, kterého porazil Andrij v 6. kole. Nejlepším týmem se stal Shanghai 1 (Wang Chen, Hu Yuqing, Sui Zexiang). Po devíti kolech zůstali pouze dva hráči s jednou prohrou. O jeden sos byl nakonec úspěšnější Chan Buo 6-dan (hádejte díky komu...), který si tak odvezl první cenu 100 000 yuanů a titul 7-dan. S druhým místem a 30 000 yuany se tak musel spokojit Wang Chen, přestože vítěze porazil. Třetí skončil Písův soupeř z prvního kola Li Tiangan, čtvrtý Ma Tianfeng (vítěž velkého cyklu) a pátý Bai Baoxiang. Finanční ceny obdrželo prvních dvacet v pořadí. Písa se umístil na 40. místě a já s Andrijem jsme se podělili o 55.

Volný čas jsme obvykle trávili na pokoji za zvuku hudby. Písa si našel kamarádku Zhang Peipei 1-pro, která zde uměla určitě nejlépe anglicky. Hráli spolu hru Heartstone. Jinak zde nebylo úplně málo anglicky mluvících, především lidi ze Shanghaie, co byli na kongresu, uměli. Občas jsme si taky vyšli ven, protože kousek od hotelu nám tekla jedna z nejdelších řek na světě jménem Yang Tze (Dlouhá řeka) a vedle ní byl pěkný park.

Na cestu zpátky jsme chytli bohužel pomalejší vlak, který vymetá všechny ty milionové díry, takže má jet o hodinu déle. Půlku cesty už máme v době psaní článku za sebou. Shodli jsme se, že už nás docela ten stereotyp turnaje nudil a těšíme se zpátky do Pekingu do školy. Snad už v našem bytě zprovoznili ten ucpaný záchod, ze kterého prý Eric s Palkem splodili ve škole dost komickou historku. Mimochodem Palko, Eric i Ali prý všichni sestoupili ze svých lig, tak snad se do zítra dopoledne dokážou vrátit. My možná budeme mít ještě volno a od odpoledne se zase zapojíme do tréninku.

Úklid našeho hnízda

V neděli jsme měli částečně dobrovolnou akci, v podobě hraní relay-go. Dušan s Písou prohlásili, že neděle je volný den, a tak hrát nepůjdou a Ericovi se nakonc taky nepodařilo vstát, takže jsme šli jen ve čtyřech. V Pekingu existuje liga relay-go, kterou si uspořádali různé firmy, ve kterých zformují týmy (celkově jich je osm), přičemž turnaj je docela slušně sponzorován a vítězný tým získá 300 000 yuanů. Každý tým má jako kouče profíky, ale samotní hráči často nedosahují ani síly 5-danu. You Xiaochuan nás slavnostně představil na zahájení a každý jsme si vytáhli obálku se jménem týmu, ale až poté jsme se dozvěděli, že jsme byli přiřazeni do čtyřech nejslabších týmů, abychom jim prý pomohli... Na turnaji bylo přítomných spousta slavných profíků. Kromě Baolonga ze známých: Ke Jie, Liu Xing, Meng Tailing, Zhang Dongyue, Li Qincheng, Wang Yao nebo Liu Yuanbo (aka MilanMilan). A Palkovým koučem byl sám velký Yu Bin, který o něm prohlásil, že "ten Evropan nehraje vůbec špatně". Ve všech našich čtyřech týmech nás považovali za nejsilnější. V každém týmu byl někdo, kdo uměl anglicky, takže nebyl moc velký problém s komunikací. U mě týmu to byla jedna slečna, která se zná s Li Ting. Ta byla po mě v týmu nejsilnější, ale jinak byl náš tým opravdu slabý, takže jsme dvakrát přišli do partie na střední hru už téměř v neřešitelné situaci. Měli jsme hrát tři hry, ale já s Palkem jsem odehráli jen dvě, protože jsme večer měli internetové partie (iGoŠ a PGETC).

Jak jsem už říkal minule, děcka odjely na turnaj, takže až do středy byly ve škole jen skupiny 9 a níž. Z prvních osmi zůstalo jen těch pár, co jsem minule vyjmenoval a ještě se přidal malý klučina ze sedmičky. Uspořádali nám velký match o šesti partiích, Evropa proti Číně, na každé straně šest hráčů, aby si každý zahrál s každým. Dušan nehrál, protože odlétal večer do Bělehradu zařizovat víza, takže se snad vrátí 30. října. Liang nám dal motivaci, že když vyhrajeme, tak nás pozve na pekingskou kachnu, ale když prohrajeme, tak musíme vzorně uklidit byt. Sestava soupeřů se nakonec ukázala jako silnější a prohráli jsme 13:23. Nejúspěšnějším byl Eric, který vyhrál čtyřikrát, Palko s Andrijem třikrát a Ali dvakrát. Písa to přeci jen proti soupeřům z o hodně vyšších skupin měl těžké, ale poslední partii urval o půl bodu. Na mě sedla hluboká výsledková krize, přestože herně to celkem šlo. Prohrál jsem všechny partie, obzvlášť poslední partie byl opravdu skandální výpras od soupeřky a prohra o půl bodu. Tímto se moje série proher protáhla už na jedenáct...

V pondělí, než Dušan večer odletěl, jsme dělali rozhovor pro známý goistický magazín. Zodpovídali jsme opět takové obvyklé otázky, ale novinářka měla furt tendence se ptát Aliho s Dušanem, proč nejsou modelové. Večerní tréninky se tyto dny nekonaly, a tak jsme měli společnou večeři v hot-pot restauraci. Byly tam docela přímé diskuze, zvlášť Luo Gang byl opravdu ostrý. Přestože zná poměry v Evropě a jinde mimo Čínu, tak je stále hodně zásadový. Příkladem jsou jeho názory, že demokracie je špatná, nebo že japonský profesionální systém nefunguje a je špatně, že tam nebijou děti.
Ve středu večer nás tedy čekal očekávaný program. Nepořádek byl hlavně v obýváku, v kuchyni a v koupelně. Všude něco rozlité, rozsypané či pohozené a hlavně spousta prachu. Někdy v pondělí někdo ucpal vlasama kanálek v koupelně a nemohla odtékat voda, takže nám vyplavila skrz dveře předsíň, po čemž tedy byla taky solidní spoušť. Kromě Erica ale opravdu všichni přiložili ruku k dílu a po dvou hodinách byt vypadal tak, jak jsem ho ještě neznal, protože jsem přijel až po týdnu. Tak schválně, jak bude vypadat třeba za týden.

V době psaní článku sedíme v sestavě já, Písa, Andrij v doprovodu Baolonga a Lianga v čínském rychlovlaku ve směru Wuhan. Rychlost kolísa kolem 310 km/h. Jsme na cestě na nejslavnější čínský národní turnaj, který se každý rok stěhuje do jiného města. Tentokrát se koná ve městě Huanggang, což je jakási milionová vesnice právě vedle Wuhanu. Turnaj trvá čtyři a půl dne a během nich odehrajeme devět partií. V úterý večer už budeme zpátky v Pekingu.

Šimi ve školce a potenciální filmová hvězda Dušan možná pojede domů...

Vzhledem k tomu, že jsme jako tým zahráli dobře ve Velkém cyklu, tak nám Baolong předpovídal hodně vysoké skupiny. Opak byl však pravdou, já s Palkem jsme se svým pěkným výsledkem vůbec neposunuli a ostatní spíš spadli. I přesto jsme v prvním malém cyklu skončili s Palkem na sestupových pozicích. Ostatní však měli skóre více méně pozitivní, přičemž Ali prohrál v lize pouze s Dušanem a uhrál postup.
Písa byl zařazen až do 12. skupiny, pro kterou se zde také používá název školka č. 2... Místnost od 11. skupiny níže se totiž nachází jinde než ostatní a má také trochu jiný program. Když vyjdeme od vchodu po schodech do třetího patra, tak chodba vede doprava do hlavní budovy a doleva do vedlejší budovy, kde se právě "školka" nachází, takže při každém vstupu do školy se vžila oblíbená věta "Šimi, turn left." No, každopádně Písa se zpočátku s osmiletými caparty dost trápil a první tři partie prohrál. Pak vše prolomil půlbodovou výhrou a ve zbylých partiích už nezaváhal. Odhadujeme, že tihle klučíci ve školce by mohli být na úrovni solidních 5-danů v Evropě.

Středa nám dala odpověď na otázku, proč jsme vlastně byli tak nízko. Já s Palkem jsme k našemu překvapení zůstali v našich ligách a ostatní minimálně o jednu postoupili. Po turnaji totiž zůstalo spousta lidí, kteří hráli jen jeden malý cyklus, proto se všechny skupiny posunuly a teď nastala opačná situace. Například Li Ting hrála již z uváděných důvodů a ve třetí skupině prohrála všechny partie... Já s Palkem jsme zůstali ve svých ligách a ostatní se minimálně o jednu posunuli. By jsem rád, že se mi do místnosti (6-8) vrátili Andrij s Alim, takže už tam nejsem sám. Každopádně výsledkově se nám vůbec nedařilo, většinou jsme skončili na sestupových pozicích. Děcka ze skupin 1-8 totiž v pátek odjížděly na turnaj, proto jsme museli v středu a ve čtvrtek všechno stihnout, což bylo velice náročné.
Jediným úspěšným se tak stal Písa, který si opravdu ve školce stihl vybudovat respekt. Děcka si totiž všimli, že nezná mnoho joseki, tak se už i domlouvali jak ho zase v nějakém rohu podvedou. Písa však začal hrát postaru (například san-ren-sei nebo hvězda+závora a nejjednodušší joseki), čímž děcka úplně vymazal a zakončil ligu se slavným skóre 7:0, čímž natáhl svojí sérii výher na jedenáct a místo "turn left" teď říkame "winning machine". Tímto skončila snad jednou pro vždy Písova epizoda ve školce.

Ve středu jsme se s Palkem vyběhali na fotbale, který je tady opravdová džungle. Nejen, že to nikdo pořádně neumí, ale hlavně se příliš mnoho lidí tísní na place. Každý jsme hráli na jedné straně a skórovali téměř jen my. Já však jednou došlápl místo na chodidlo na pravý palec u nohy, který mi pořádně zmodral a natekl. Liang je naštěstí vystudovaný biolog, řekl, že na pětihodinovou frontu v nemocnici to není, protože to není zlomené, takže mi na to koupil nějaký sprej a opravdu se to každým dnem lepší. Prostě zázračná čínská medicína.

Ve čtvrtek jsme měli společný CEGO oběd i večeři. Po poledni jsme dělali rozhovor pro CCTV, což je čínská národní televize. Nakonec z toho vyplavalo, že přišli dva slavní režiséři a že nás chtějí zakomponovat do svého dokumentu o go ve světě. Oba mluvili anglicky a když bylo třeba, tak s překladem pomohla Li Ting. Každý jsme povídali o go v naší zemi, jak jsme se ke go dostali a co pro nás go znamená... - prostě takové ty tradiční věci. Nejvíc se jim jako obvykle zamlouval Dušan, přičemž ještě vyšlo najevo, že je narozený na den přesně jako syn jednoho z režisérů, který prý celý život někoho takového hledá, tak že jim domluví schůzku. Dušan každopádně říkal, že doufá, že to není syn ale dcera. No celou scénku jsme každopádně moc nepochopili.
Jeho "rande" však vzápětí dostalo trhlinu, protože odpoledne na ambasádě zjistil, že mu neprodlouží víza... On totiž jako jediný z nás dostal studijní víza a ne turistická, pro které však musí získat v Cíně povolení k trvalému pobytu s podpisem univerzity a naše škola k tomu nemá právo... Takže se teď řeší, co s tím. Jestli poletí do Bělehradu nebo jen do Hong Kongu. Každopádně jeho první slova při příchodu na večeři zněla jasně: "I'm fu**ed."

Jak už jsem říkal, tak většina děcek (1-8) byla v pátek pryč, proto jsme hráli týmový match proti těm co zůstali, což byli holka z trojky, klučina ze čtyrky, pučmeloun z pětky, usmrkaný kulička ze sedmičky, se kterým často všichni hrajeme a klučina ze sedmičky. My jsme se pro dopolední kolo seřadili Eric-Palko-Lukan-Andrij-Ali. Rychle jsme vedli 2:0, ale já s Palkem jsme své téměř hotové pozice nedotáhli do konce, tak nás musel půbodovkou zachránit Ali.
Pro odpolední kolo jsme se seřadili Palko-Eric-Ali-Lukan-Andrij. Tentokrát jsme rychle naopak 2:0 prohrávali, já opět prohrál, tentokrát o 2,5, za což se fakt stydím, protože soupeř nebyl silný a Eric dokonce podlehl jen o 0,5 bodu. Naštěstí se klukům podařilo srovnat a do finále se opět dostal Ali, ale jasně vyhranou partii zahodil, takže celkově zápas skončil remízou.
Večer bylo v plánu karaoke, které prý vlastní kamarád Li Ting. Já jsem nešel, protože mě tenhle týden opravdu zničil a přestože zpívam rád, tak bych tam docela rychle leda tak usnul. Každopádně si to prý všichni užili, Písa s Palkem prý zahvězdili u písně Dragostea Din Tei od profláknuté moldavské skupiny O-Zone.

Dneska máme volný den a zítra relay-go, proto jsem se rozhodl napsat článek už dnes. Na další se můžete těšit už možná ve středu, dozvíte se proč. ;)

Velký cyklus

...Minule jsem vám slíbil, že vysvětlím, co to je vlastně za turnaj. Koná se vždy na přelomu měsíce a během pěti dní se odehraje 13 partií švýcarským systémem. Hrají ho pouze studenti naší školy a na základě výsledků se opět přerozdělí skupiny. My jsme se však zrovna tentokrát trefili do dlouhých čínských podzimních prázdnin a na přelomu září a října se Velký cyklus mění na turnaj pekingských inseiských škol, takže tentokrát bylo asi třikrát více hráčů než obvykle, jejichž počet vystoupal až na 182. Turnaj byl velice náročný, většina startovního pole byli hráči minimálně se silou 5-danu, ale někteří z nás jsme narazili i na kyu-hráče. Od pondělí do čtvrtka se hráli tři partie denně, což bylo velice vyčerpávající, takže jsme byli rádi, že v pátek se hrála už jenom jedna a odpoledne jsme měli volné.
Vítězem turnaje se stal slavný hráč Ma Tianfeng, který prohrál pouze jednou. Mimochodem tento hráč patří mezi tzv. čtyři krále čínského amatérského go (Ma Tianfeng, Wang Chen, Hu Yuqing, Bai Baoxiang) a také se například loni kvalifikoval do hlavní fáze Bailing Cupu. U nás se pořadí hodně měnilo. Lítali jsme od první místnosti až po tu poslední. Nejlépe začali Andrij (po pěti kolech čtyři výhry) s Alim (po sedmi kolech pět výher), pak ale prohráli čtyři partie, respektive pět partií v řadě... Nejlépe se z nás nakonec s osmi výhrami umístil Palko na 33.místě. Já poslední partii vypotil o 1,5 bodu a taktéž jsem zaznamenal osm výher a s horším sosem jsem skončil na 47.místě, což bylo pro mě rozhodně nad plán. Andrij s Dušanem vyhráli sedm partií, což je také solidní výsledek. Nebohý Ali nakonec vyhrál pouze šestkrát. Písa rovněž vyhrál šest partií a dokonce se nevešel ani do první stovky, ale ten to jako tragédii rozhodně nebral. V pondělí se dozvíme, do jakých skupin nás vlastně přiřadí, ale největší paradoxy budou určitě u mě a Aliho. Výsledky jsou k mání na senseis, přičemž se prosím nelekejte, že například někteří hráči se sedmi výhrami jsou přede mnou. Tady totiž hraje sos mnohem větší roli než v Evropě a hodně ovlivňuje celkové pořadí. Palko už zřejmě objevil postup, jak to vlastně počítají.

Ve středu jsme byli na večeři s funkcionáři CEGO. Dorazil i pan prezident, který teď úzce spolupracuje s Ge Yuhongem, když studujeme v jeho škole. Vzal nás do hodně drahé restaurace, kde prý mají nejlepší pekingskou kachnu a musím dát za pravdu, že takhle dobrou jsem opravdu ještě nejedl. Vše začalo z vesela uvítáním, přípitkem a tak podobně. Například jsme pak dostali přislíbený druhý grand slam (první se bude konat v dubnu v Berlíně). Poté však pánové prezidenti otevřeli čínské víno, které zde je úplně jiné než v Evropě a obsahuje asi 52% alkoholu... No, výsledek večírku bych nerad rozpitvával, každopádně oba byli hodně znavení. Záživná byla pak i naše tříkilometrová cesta pěšky domů v lijáku.

V sobotu jsme měli po obědě lekci s Wang Yaem 6-pro, který je určitě nejsilnějším hráčem na světě, když počítam pouze anglicky mluvící. Většinu našich partií nám sice stihl během turnaje nebo po večerech okomentovat Baolong, ale i tak nám ještě nějaké zbyly, takže lekce byla velice přínosná. Lekce se konala kousek od nás v další slavné škole Ma Xiaochun Dojo, kde jsme potkali i pár našich soupeřů z turnaje. No, musím říct, že to tam mají mnohem hezčí a modernější než v naší škole. Wang Yao nám po lekci říkal, že jde hrát s dalšími profíky fotbal. Tentokrát prý měli dost hráčů, ale kdyby jim někdy chyběli, tak nám prý zavolá, že si můžem přijít zahrát taky.
Během odpoledne přijel Eric Lui (8-dan AGA), kterého se CEGO rozhodlo podpořit, protože možná budou expandovat do Ameriky. Dva měsíce bude pobývat u nás v bytě, přičemž jeho znalost čínštiny bude jistě přínosem. My jsme z toho však nebyli vůbec nadšení, zvlášť my se teď tísníme čtyři v pokoji. Zatím je velice plachý a moc nemluví, každopádně snad nebude zdržovat koupelnu, jako tomu bylo včera, už tak máme problémy to všichni stihnout. Dovedl nás potom do jedné fajnové restaurace, kde už čekali Li Ting, Liang a Luo. Dozvěděli jsme se další informace o kvalifikaci na grand slam a na profíka. Li Ting se rozhodla, že si s námi příští týden zahraje dva malé cykly ligy, protože brzy odjíždí hrát do Japonska ženské Kisei a Meijin, takže se potřebuje rozehrát. Rozhodla se, že bude hrát stejnou skupinu jako Palko, přičemž do té samé pravděpodobně poputuje i Eric. Večer jsme celý náš pokoj (já, Andrij, Eric a Baolong) oživili naše účty na tygemu. Zjistili jsme také pár nicků slavných profíků. Dušan měl mít dneska narozeniny, a tak si zbylí čtyři (Palko, Písa, Dušan a Ali) někam vyrazili, ale z jejich pozdního nočního příchodu jsme nebyli vůbec nadšení...