"Guys, China trip is over"

Jak jsem již psal minule, v sobotu jsem měl v plánu vyrazit do vojenského muzea. Projel jsem se nově otevřenou linkou metra číslo 7, kterou stihli Číňani postavit jen za tu dobu, co jsme tady. Vskutku rozdíl oproti Praze, kde se u nás na šestce staví pouhé čtyři stanice metra už asi pět let... Ale jakmile jsem vystoupil z metra na stanici Military Museum, tak bylo vidět, že gigantická budova muzea s rudou hvězdou je pod lešením a zřejmě o svátcích v rekonstrukci. Některé součásti expozice sice přesunuli ven za plot pod střechu, ale i tak byly fotky v nic moc počasí opravdu slabé. Tak jsem tam na chvíli stvrdnul v Mekáči a jel zase domů.

V neděli jsme se s Palkem vypravili na stanici metra Yonganli, ze které přímo vede chodba do velké pekingské vnitřní tržnice, kde se prodává opravdu všechno, na co si člověk vzpomene. Zejména si zábavu člověk užije při smlouvání cen. Na začátku spozorovaly prodavačky, že jsme měkcí ve smlouvání, ale postupně jsme se zlepšili a když jsme trvali na svoji ceně, tak sice byly naštvané, ale my usmlouvali cenu tak na šestinu. Takhle jsme tam strávili asi dvě hodiny a nákupy zakončili obídkem v korejské restauraci, kde jsme sice dlouho čekali, ale jídlo bylo pak výborné. 

Pondělí a úterý byly opět ve znamení nic nedělání a jednotvárné stravy v podobě vajíček a Mekáče, protože nic stále nebylo otevřené. Podle zákonu schválnosti pro mě, resta otvírají až dnes, tak jsem si tam už bohužel znova nepochutnal. My jsme se často doma bavili Bangem a blitzkama, zatímco Dušan lítal ven za dívčí společností a dokonce letěla fáma, že pojede do Thajska.

Baolong ani Liang se ještě nevrátili ze svých domovských měst. Vrátil se však Luo Gang, který je rodilý Pekingan a teď byl jen na prázdninách v Bangkoku. V úterý odpoledne dorazil k nám do bytu s náma prodiskutovat, jak se nám líbil pobyt. Chtěl slyšet hlavně negativa, takže přišel čas zhodnocení i tady v článku: 

- Nejhlavnějším problémem byl opravdu termín. Nebylo vůbec potřeba zde zůstavat i na únor, zejména na druhou půlku kolem čínského nového roku, kdy už tu opravdu nebylo co dělat. Tudíž jsme mohli odjíždět už klidně na začátku školního roku. 

- Nerozumíme čínsky. Opravdu nám zejména při výkladu na večerních lekcích chyběla slovní zásoba, protože jsme odposlouchali opravdu jen základy. Proto byla absence kurzů čínštiny velkým mínusem.

- Spoustu nedostatků v bytě. Zejména nekvalitní postele, které se pod mnoha lidmi prolomily... Podobně dopadly i pohovky. A pak také absence nádobí, které jsme si museli pořídit sami. V neposlední řadě také často docházející plyn, kdy pak v bytě byla opravdu solidní klendra a navíc netekla teplá voda. Naopak jsme vůbec nepotřebovali televizi, ta snad nebyla ani jednou zapnuta.

- Pak už jen různé detaily typu, že bychom mohli vědět dřív o termínech akcí nebo víc společných CEGO večeří. Jinak byl trénink opravdu záživný a skvěle zorganizovaný a myslím, že takovouhle školu nedostane goista nikde jinde na světě. Tak snad to brzo potrvrdí i naše výsledky.

Ještě jsem pak Luo Gangovi předal konečné pořadí nedohraného evropského cyklu, které si můžete prohlédnout o pár článků níže (případně taky časem doplnim svoje sgf nebo ukážu v Čechách na přání). A na večer nás vzal Luo na závěrečnou večeři do hot-potu.

Na dnešek jsem měl objednaný na desátou ráno taxík, protože metrem by to s dvěma kufry a dalšími věcmi bylo docela obtížné. Na letistě jsem dorazil s velkým předstihem, takže jsem všechno zvládl v pohodě. Zdárně jsem i doletěl do Soulu Incheonu, kde jsem chtěl přenocovat v takové letištní ubytovně Spa on air za 32000 wonů (cca děleno tísicem = dolar), kterou mi doporučili už organizátoři na Korean Prime Minister Cupu. Ta byla ale bohužel úplně plná, což se stává prý opravdu zřídka. Tak jsem letěl na informace, jestli by pro mě něco neměli jiného a okamžitě mě poslali na čekající auto před letištní budovou, které mě odvezlo do hotelu kousek od letiště. Akorát jsem si musel ještě vyměnit nějaké yuany za wony, protože po mě chtěli 70000 wonů za jednu noc, ale musím říct, že hotel je opravdu pěkný, pro srovnání: je to třeba úroveň brněnského Santonu. Navíc jsem určitě ušetřil i za jídlo, protože na letišti je obvykle drahé, takže nakonec finanční ztráta nebude tak velká. Přestože nevím ani přesně, kde jsem (pravděpodobně na předměstí Incheonu), tak jsem objevil lidovku, kde jsem si objednal plnou mísu kuřecích křidýlek se zelným salátkem, a protože jsem dneska skoro nic pořádného nejedl, tak taková porce opravdu přišla vhod. Ideální by to bylo ještě s pivkem, ale na to už jsem bohužel neměl peníze. Zítra pro mě přijedou v 9:30 a o tři hodiny později už budu sedět v letadle do Prahy... Brzy ještě doplním nějaké fotky.

Myslím, že jsme celkově za ten necelý půlrok všichni udělali v go velký pokrok a byli skvělá parta, ač jsme si občas někteří nejmenovaní lezli na nervy. Větu v titulku článku před pár dny pronesl Ali. A taky k tomu přidal: "But, you will miss me, right?" No, chybět nám, Ali, budeš, ale stejně se pravděpodobně uvidíme za týden v Pise... ^^

Čínský nový rok

Tak už to konečně nastalo. Nejvýznamnější z tradičních čínských svátků, které jsou také označovány jako svátky jara nebo lunární nový rok. Už minulý týden jsem si postěžoval, že se kvůli tomu zavírají naše oblíbené restaurace, ve kterých obvykle pracují přímo majitelé, takže si mohou udělat prazdniny, kdy chtějí. V ponděli tento podobný osud potkal i naší korejsko-italskou...
Blížící se nový rok také ohlašoval téměř neustálý zvuk petard od začátku týdne, který je slyšet někdy v podstatě až do dneška, přičemž nejvýraznější to pochopitelně bylo v noci ze čtvrtka na pátek, kdy jsme se opravdu moc nevyspali a ostatně už přes den jsme v bytě téměř neslyšeli vlastního slova. Pro co ale opravdu nemám pochopení, jsou rachejtle a ohňostroje přes den za světla, kdy neudělají žádný světelný efekt a je to v podstatě jen výbuch dělbuchu, na čemž nevím, co Číňani vidí...

Co nás tedy zamrzelo opravdu hodně, že jsme nemohli pokračovat v našem evropském cyklu, protože nám v pondělí úplně zavřeli školu, o čemž jsme nikdo předem nevěděli nevěděli. Dohodli jsme se, že doma opravdu hrát nechceme, protože by nešlo hrát seriózně, navíc skoro ani není kde. Takže evropský cyklus byl ukončen už po dvou seriích, akorát si ještě Dušan musí dohrát dvě partie, které neustále odkládá. Aspoň tedy koukáme na partie na netu a hrajeme cvičné blitzky.
Baolong nám stihl okomentovat pár partií, ale v úterý se také vypravil už domů do Tianjinu oslavovat nový rok. Stejně tak i Alimu odjela Jocelyn, takže se vrátil zpátky domů. U něj v pokoji však obě postele nějak popraskaly a Dušan tam udělal dost nepořádek, takže se Ali rozhodl přestěhovat ke mě a Andrijovi do pokoje.

Na jídlo nám tedy zbyly v podstatě jen podniky, kde majitelé nedali svým zaměstnancům volno, pravděpodobně za vyšší plat. Ale ani Mekáč, ani podniky v obchoďáku jako KFC, korejské fast-foody nebo předražený Pizza-hut, pro nás už opravdu nejsou lákavé. Palkovi tu naštěstí zbyly nějaké špagety a omáčky a koření od Vitany, tak jsme je společně dvakrát přes týden pro všechny uvařili, což ale byla celkem komedie, vzhledem k tomu, že se neustále připalovaly k malému levnému hrnci, který jsme kdysi s Písou koupili asi za 25 yuanů... Ale celkem jsme si všichni pochutnali, sýrová i boloňská omáčka přišly vhod.
Ve čtvrtek jsme se proto s Palkem rozhodli, že je čas vyrazit asi do 2km vzdáleného Carrefouru, kde mají i západní potraviny, ač trochu dražší. Ačkoliv se už zase zhoršovalo počasí, tak jsme vyrazili pěšky, abychom měli nějaký pohyb, protože tím jak nám zavřeli školu, tak tam pochopitelně už nemůžeme chodit ani sportovat. Nakoupili jsme proto tuňáky v konzervě, bagety, máslo, zásobu vajíček, párky, mléko, cereálie a další užitečné potraviny na doma. Já si také koupil malý kufr, který si budu moct vzít do letadla, protože do současného velkého zavazadla už bych se těžko sbalil, potom, co jsme všude možně dostali spoustu pěkných knížek, které tu nechci nechat. Cestou zpátky domů nás však zastihla naprosto neočekávaná chumelenice a věřte, nevěřte, těch pět centimetr sněhu se drží až do teď, což jsme tu zatím nezažili. I přesto se však Palko večer ještě vypravil běhat...

Já se ještě dneska plánuju vypravit do vojenského muzea na západ Pekingu a zítra jdeme s Palkem na jedno proslulé tržiště, kde si asi dost užijeme tradiční čínské smlouvání cen. Jinak už částěčně jen všichni přežíváme před odjezdem domů. Ve středu se tak můžete těšit na úplně poslední článek.

Zavřeli nám hospody...

Ano, čínský nový rok se blíží a s ním přišlo i zavírání mnoha podniků na prázdniny. A nám tím pádem ubylo možností, kde se stravovat. Už na začátku února přestal fungovat SEP (school eating place) a nebo pokud chcete "canteen in a factory", protože škola má prázdniny. Ono teda ne tak úplně, koná se tam jakýsi kemp děcek, kteří by pravděpodobně chtěli v té škole studovat, ale i tak SEP prostě nefunguje. A během tohoto týdne se začaly zavírat i naše oblíbené restaurace. První to byla tzv. "resto 2" nebo chcete-li "noodle place". To je opravdu lidovka, do které jsme na začátku chodili na výborné nudle a pak jsme tam objevili ještě lepší hovězí s bramborami, na kterém jsme byli jednu dobu téměř závislí. S restaurací sousedí i okénko s masem na špejli. Každopádně všechny tyhle dobroty nám na dobro skončily...
Ve středu jsem zrovna po těsně prohrané partii s Dušanem směřoval do naší oblíbené restaurace ("Resto 1"), ve které už jsme měli mnoho zaběhnutých oblíbených pokrmů a najednou vidím, že celá rodina, která tam obvykle obsluhuje zamyká budovu a odchází se všemi věcmi pryč. Tak jsem se smutně otočil a zamířil do korejské restaurace, kterou kdysi objevil Písa a chodil jsme tam tak jednou týdně na tuňákový bibimbap. Byla to jedna z posledních možností, která nám zbyla. Ještě je tu samozřejmě Mekáč a glutamátový fast-food na hlavní ulici, který nám kdysi doporučil Baolong, ale jídla z těchto podniků se opravdu nedají jíst často...
V korejské restauraci jsme tak začli více prostudovávat jídelní lístek, protože jíst pořád tuňáka, by se opravdu nedalo. S příjemným překvapením jsme však zjistili, že na konci jídelního lístku se nachází mnoho italských pokrmů. Všemožné druhy špaget - carbonara, s houbami, boloňské nebo s masem na pepři... A také pár pizz, které sice nemají v jídelňáku obrázky a ze znaků toho moc nerozluštíme, ale zatím všechny, které jsme vyzkoušeli, byly dobré. Takže pokud nám nezavřou i korejskou, tak rozhodně hlady trpět nebudeme.
Samozřejmě občas něco klohníme doma. Já s Písou vajíčka, Andrij si kupuje tuňáka v konzervě, Palko si ho občas taky dá na těstoviny a navíc tu má ještě nějaké omáčky z pytlíku od Vitany. Bohužel přestaly fungovat i pouliční snídaně s čínský národním jídlem (placky se salátem a masem), ale to už není takový problém.

Přes týden jsme pokračovali v evropském cyklu, akorát teda v trochu pomalejším tempu, než jsme očekávali, ale zase až tak to nevadí, protože času máme dost. Písa zřejmě definitivně ztratil motivaci už na tomto pobytu vůbec hrát a studovat, takže proto ty kontumáky. Jen si pak dohraje jednu partii s Dušanem, když bude rozhodovat o nějakém pořadí, protože divokou kartu na pro-kvalifikaci mu v podstatě taky přenechal. Po bídném začátku chytil formu Ali, když vyhrál pět partií v řadě. Já naopak po skvělém začátku pět partií v řadě prohrál, přičemž zrovna s Alim to byl teda opravdu zához masivní...
Chodíme hrát do školy, kde máme vyhrazenou svoji místnost. Jak už jsem říkal, děcka tam mají během toho tréninkový kemp. Jen jeden z nich je pravidelný student školy a to "Moody kido", který býval nejvýše v 10. skupině, ale tady se pohybuje v těch nejvyšších, takže ty děcka opravdu nemají velkou sílu. Navíc kdo ví, jestli někdy viděly předtím Evropana, takže se na nás často po skončení tréninku chodily koukat. Největší zvěřinec se však strhl ve čtvrtek, kdy jsme hráli s Palkem extrémně dlouhou partii, která byla opravdu festivalem koncovky v byoyomi. To se snad na konci celá místnost zaplnila děckama a tlačily se kolem našeho stolu. Po partii se pak seřadili do fronty a chtěly od nás obou podpisy, ať už do knížky nebo na vějíř... Smířili jsme se s tím, že se stejně nedá utéct, tak jsme půl hodiny rozdávali podpisy a pak jsme si už konečně mohli zajít na špagety do korejské.

Během týdne se už udělalo docela hezky, téměř jarní počasí, teplota skoro 10°C, sluníčko a skoro bez smogu. Využili jsme toho k napravování naší současné opravdu žalostné kondice. Rozhodli jsme se vyrazit ven všichni kromě Písy, který teď vychází z domu maximálně jednou denně. Ve čtvrtek jsme strávili část odpoledne basketbalem, ve kterém nás školil Dušan, naopak já s Alim trochu zaostávali. V pátek jsme vytáhli pro změnu náš fotbalový míč a hráli nohejbal, který jsme všichni ovládali celkem obstojně, jediný Andrij byl trochu slabší. Andrij s Palkem si pak vyrazili zaházet baskeťákem i v sobotu.

Stále nám ještě některým nedošla nálada studovat. Dušan přestal už dávno vyvádět blbosti a teď je věčně zavřený v pokoji s gobanem a přehrává partie z WBaduku a řeší tsume-go. Já vyřešil tsume-go problémů mnoho ve škole, takže teď už jen přehrávám partie z WBaduku. V poslední době se hrálo mnoho zajímavých akcí jako třeba LG Cup. Palkovi pro změnu běží často na tabletu partie top-profíků na Tygemu, které si přehrává na goban. Známe mnoho jejich nicků, takže často i víme, kdo hraje. Například "idontca1" není Pal Balogh jako na KGS, ale Park Jeong-hwan. ;) Zbývá nám tak poslední týden hraní a pak už se budem rozjíždět postupně domů...

WeiqiTV show končí, Evropský cyklus začíná

V neděli byl na programu závěr hlavní náplně našeho matche. Výsledky a průběhy partií Palka a Aliho proti Jia Ganlu a Jia Qian už jsem napsal do komentářů u článku z minulého týdne, takže víte, že zápas skončil trpkou remízou 3:3 s prohrou na první desce.
Ve středu ještě následovala už nehodnocená, ale o to zábavnější, část - relay-go. Navíc jsme byly promíchaní a to tři a tři na každé straně a vždy musel hrát v páru kluk a holka. Hra byla tradičně rozdělena do tří fází: zahájení (tahy 1-72), střední hra (tahy 73-144), koncovka (od 145.tahu do konce). Bylo nás na každé straně šest, takže se pochopitelně nemohlo narozdíl od ostatních matchů střídat, ale bylo jednou povoleno koučům zastavit partii na poradu. Los vyšel dost vtipně a to tak, že se na jedné straně setkalo všech šest lidí, co vyhrálo svoji partii v matchi a na druhé šest lidí co ji prohrálo. Já tedy byl v tom druhém týmu a koučové našeho týmu byli Liu Xing a Baolong, kteří ale toho moc nedělali a spíš se bavili atmosférou a provokovali soupeřův tým. Já byl vyslán s Andrijovou soupeřkou na zahájení a už tam jsme proti Alimu a mojí soupeřce rozpoutali nepřehledný boj. V něm pokračovali Palko s Aliho soupeřkou proti Andrijovi a Palkově soupeřce, ale překvapivě ona zahrála nefunkční ko a Andrij hrozbu, která nefungovala, takže Liu Xing zastavil partii a ukázal sekvenci, jak ukončit partii. To se ale kvůli brzké minele nestalo, takže se situace stala extrémně komplikovanou a partii měli rozhodnout Dušan proti Písovi a jejich soupeřky na opačných stranách. Písa však udělal poté chybu a naši už dotáhli partii k vítězství o 1,5 bodu. Takže tým prohraných porazil tým vítězů. Následovala závěrečná ceremonie, které se zúčastnili i sponzoři akce a poté nás pozvali do opravdu luxusní restaurace v nedalekém hotelu. Po večeři na tom samém místě pokračovala i závěrečná party. Mladí Číňané (hlavně kameramani z WeiqiTV) si pak s náma chtěli vyrazit někam do baru ještě, ale toho už jsme se ale já s Andrijem nezúčastnili. Svoje narozeniny už jsem oslavil dostatečně minulý pátek.

Ve čtvrtek jsme začli také hrát evropský cyklus, který může rozhodovat o divokých kartách či pozvánkách na různé akce, takže je dost podstatný. Některé partie se z různých důvodů odložily, ale naštěstí máme relativně hodně času a můžem dohrávat třeba příští víkend. Výsledky průběžně aktualizuju na Senseis a také tady na blogu v předchozím článku. Hrajeme každý s každým třikrát.

Týden jsme si každý zpříjemnili také po svém:
Ali s Jocelyn nás například ve čtvrtek pozvali do hot-potu, čehož jsme se nezúčastnili já s Písou kvůli únavě.
Písu vyzvala jeho soupeřka z matche na odvetu, tak si šli v pátek zahrát. Výsledek partie nevím.
Já jsem se dneska potkal na Wangfujing s Tomášem Tvarohem (1-dan), který je tu na služebce vedle v Tianjinu.

Evropský cyklus - online zpravodajství

	Ali	Šimi	Palko	Andrij	Dušan	Lukan	skóre
Ali	-----	2-0 Č+4,5 +K	1-1 Č+R	1-1 Č+2,5	1-0 Č+R	1-1 B+1,5	6-3
Šimi	0-2	-----	0-2	0-2	0-1	0-2	0-9
Palko	1-1 Č+25,5	2-0 B+6,5 +K	-----	2-0 Č+R, B+R	2-0 B+R, Č+7,5	2-0 Č+R B+4,5	9-1
Andrij	1-1 Č+5,5	2-0 Č+R +K	0-2	-----	2-0 Č+R B+R	2-0 B+0,5, Č+R	7-3
Dušan	0-1	1-0 +K	0-2	0-2	-----	1-1 Č+2,5	2-6
Lukan	1-1  B+0,5	1-0 B+9,5 +K	0-2	0-2	1-1 Č+2,5	-----	4-6

1. kolo	1-6	2-5	3-4
2. kolo	6-4	5-3	1-2
3. kolo	2-6	3-1	4-5
4. kolo	6-5	1-4	2-3
5. kolo	3-6	4-2	5-1

Každý s každým třikrát, pro druhé kolo se barvy otočí a ve třetím bude rozhodovat o barvě nigiri.

Písovy partie od 6. kola zkontumovány.

Kvůli neočekávanému uzavření školy od 16. února se neodehrála poslední série, a proto je celkem očekávané pořadí:
1. Palko, 2. Andrij, 3. Ali, 4. Lukan, 5. Dušan, 6. Šimi

Závěrečný školní týden zakončený oslavou

Začnu nedělí a dalším pokračováním WeiqiTV show. Tentokrát nastoupili Dušan s Písou a to hned v deset hodin poté co jsme přišli. Pochopitelně se nestalo ani jedno z fuseki, které probírali v pátek s Wang Yaem, takže Písa nabral proti přítelkyni slavného profíka Shi Yueho ztrátu už na začátku. Dušan se pustil do celoplošného boje s přítelkyní Gu Lingyiho, ale poté zaoverplayoval a špatně spočítal tsume-go, takže mu zemřela klíčová skupina a musel se vzdát. Písovi už jsme také skoro nikdo nevěřil, ale v koncovce tlačil až do konce a nakonec urval výhru o půl bodu, takže nám skóre 2:2 dává stále slušnou šanci na vítězství a vše má v rukou Palko. Mimochodem se mu tady poprvé podařilo vyhrát v týmovém matchi, takže je fajn, že si to schoval na ten nejdůležitější. Trošku slabinou tohoto hracího systému ale je, že tedy Aliho partie teď nijak nerozhoduje o výsledku, protože při remíze rozhoduje první deska... Na akci se ukázala i slavná profička Wang Chenxing, která se probojovala jako jediná žena do hlavní fáze titulu Tianyuan a pak vyřadila již zmiňovaného Gu Lingyiho. Všechny nás potom pozval Liu Xing na oběd do slavné restaurace v nankingském stylu. Objednal opravdu hodně jídla, takže nám ho hodně zbylo a my si ho mohli nechat zabalit do krabiček a odnést domů, přičemž nám ještě vystačilo na dalších pár dní.

Tento týden nás čekaly poslední dva malé cykly a nesly se trošku v opačném duchu. V tom prvním jsme měli téměř všichni pozitivní skóre. Palko s Andrijem pokačovali v solidních výkonech ve čtvrté skupině. Ali nadále stoupal vzhůru a stihl za tento měsíc postoupit ze čtvrté do druhé místnosti. Dušan uspěl i po dlouhé době v osmé lize. Já s Písou jsme se potkali v deváté, do které mě po nemoci zařadili a skupinou prošli bez ztráty kytičky, kromě vzájemné partie tedy, ve které byl Písa úspěšnější.
Andrij se nachladil, takže se pro poslední malý cyklus odhlásil. Hodně děcek už odjelo domů dříve, převážně těch od třetí místnosti níže, takže bylo pouze sedm skupin. Odehráli jsme jen čtyři partie, jednu jsme museli ve čtvrtek odpoledne vynechat, k čemuž se ještě dostanu. Vzhledem k tomu, že to byl poslední cyklus, tak nemuselo být vše dohráno. Někteří už jsme hráli trochu na půl plynu nebo zkoušeli nové věci. Výsledky byly takové, jaké byly: Palko v trojce a Písa v šestce bez výhry, pro Dušana byla pětka asi už příliš, ale vyhrál tedy aspoň jednou. Ali ve čtyrce a já též v šestce jsme tedy měly skóre alespoň vyrovnané a Písovi jsem tak oplatil porážku z minulého cyklu.

Jak jsem říkal už minule, večerní tréninky už se moc nekonají, takže jsme každý trávili večery po svém. Ve středu jsem si tedy aspoň dal koncovku doma s Palkem a ve čtvrtek pak s Písou. Jinak obvykle Písu s Andrijem najdeme v obývaku u Hearthstonu a často i Aliho, když není zrovna venku. Dušan začal měsíc před odjezdem usilovně studovat, takže je zavřený večně ve svém pokoji s gobanem a stejně tak Palko. Potom, co jsem se uzdravil, tak jsem začal večer studovat po večerech také. Po deváté hodině, kdy obvykle tréninky končívaly, často dojde i na Bang.

Když jsem se ve čtvrtek ráno probudil a koukl se z okna, tak jsem viděl tady nevídaný jev a to pár centimetrů sněhu. Do oběda ale byl skoro všechen pryč. Hodinu po poledni k nám přišla do bytu WeiqiTV, že bude další "trénink". Říkali jsme si, že si opravdu vybrali správnou chvíli, když kvůli tomu máme zmeškat odpolední partii a nejvíc naštvaní jsme byli já s Andrijem, protože jsme měli zrovna domluvené hovory s přítelkyněmi... Ale nedalo se nic dělat a museli jsme jít. Ali s Palkem měli doma lekci s Wang Yaem a my dostali misi. Rozdělili jsme se do dvojic (Písa s Dušanem a já s Andrijem) a každá dvojice dostala 100 yuanů. Úkolem bylo bez pomoci telefonu a komunikace s kýmkoliv známým, koupit dárek Palkovi nebo Alimu, který by je namotivoval k nedělnímu vítězství, přičemž to nesmělo být jídlo nebo pití. S každou dvojicí pak šli dva kameramani. Asi ne náhodou jsme obě dvojice uvažovali podobně a zamířili do nedalkého obchodního centra. Na zpáteční cestě jsme se pak i potkali a dorazili asi po hodině domů. Protože Aliho partie není tolik podstatná, tak jsme kupovali "dárky" pro Palka. My jsme s Andrijem koupili spíše motivační dárek k neprohře a to pásek, kterým by Palko dostal v případě prohry. Dušan s Písou byli hodně kreativní při kupování masážního oleje. Když by Palko prohrál, tak by všem musel dát pomocí něho masáž. Pak ale koupili ještě druhý dárek a to peněženku, kterou by Palko mohl použít v případě výhry a zisku větších peněz. Stihli jsme tak ještě kousek lekce Wang Yaa, který u nás zůstal asi do půl čtvrté.

Na pátek byla na večer naplánovaná oslava konce školy, ale hlavně dvacátých narozenin mě a Palka, které se blíží. CEGO navíc bylo tak hodné, že nám půlku nákladů na karaoke místnost zasponzorovalo. Navíc jsme měli slevu, protože Zhao Hui aka Jocelyn, což je Aliho přítelkyně, má jakousi slevovou kouzelnou kartičku. Původně to měla být menší akce, kde mělo být jen nás šest, Jocelyn, Liang, Luo Gang, Baolong a Wang Yao. Ten však pozval Liu Xinga, který začal zvát i další lidi. Takže nakonec Liang zarezervoval větší místnost od osmi hodin do půlnoci a sešlo se nás přes dvacet. Jako první dorazil další známý profík Zhou Hexi. Dále dorazila kromě Wang Chenxing další známá profička Song Ronghui a pak tři naše soupeřky z matche. Potom Li Yue, která je známá v Evropě, žije ve Švýcarsku a přijela do Číny na nový rok a později se ukázal ještě její brácha Li Ang, přičemž na tohoto profíka si učitě vzpomenou pamětníci turnaje v karlovarských Svatošských skalách před šesti lety. Ukázali se ještě další asi tři lidi, ale ty jsem neznal a byli věčně jen v rohu a s náma se nebavili.
Na začátku jsme byli já s Palkem jako oslavenci zazpívat jako první písničku. Vybrali jsme si It's my life od Bona Joviho a snad to nebylo úplně nejhorší. ^^ Brzy na to už pak přišlo překvapení večera. Jocelyn pro mě a Palka objednala dort s gobanem a našimi jmenovkami. Podle čínského zvyku se následně zhaslo a my najednou sfoukli všech dvacet svíček, načež nám všichni zazpívali Happy birthday to you (a to čínsky i anglicky) a my si měli se zavřenými oči něco přát. Pak už jsme se s Palkem pustili do porocování dortu.
Celý večer se střídaly čínské písničky s anglickými. Musím říct teda, že zatímco většina Evropanů neumí zpívat, tak mezi Číňany těžko najdete někoho s tímto nedostatkem. Střídali se u mikrofonů (celkem byly v sále čtyři) snad všichni. Nejlepšími zpěváky jsme vyhlásili jasně Baolonga, který perfektně vystřihl Counting stars od One Republic a Rolling in the deep od Adele a pak Wang Chenxing, která zazpívala My heart will go on od Céline Dion lépe než originál. Navíc jsme si mysleli z kongresu, že neumí ani slovo anglicky, ale opak byl pravdou, čehož využil Písa a dal si s ní taneček. Z nás Evropanů jsme byli nejvíce u mikrofonů já s Alim a dali jsme například Numb od Linkin Park, Kids od MGMT, Viva la vida od Coldplay nebo Sweet child o'mine od Guns'n'Roses. Hitem večera se však stala písnička, které jsme se zúčastnili všichni kromě Dušana a díky podobnosti s autorovým přijímením dostal Andrij přezdívku Lenny.
V půlnoci už jsme ale museli tuto skvělou akci zakončit a to písničkou Zombie od The Cranberries. Ještě se rozběhla hecovací diskuze mezi námi, jestli je silnější v go Baolong nebo Wang Chenxing a výsledkem je tedy bleskovka mezi nimi ve středu na poslední části WeiqiTV show. Všichni v náladě jsme pak zamířili domů, kromě Dušana s Palkem, kteří si šli ještě někam sednout, akorát když pak později dorazili, tak se museli dobouchat do bytu, protože nás Baolong omylem zamknul.

Dneska tedy máme odpočinkový den a zítra čeká Palka a Aliho partie s profičkami, které rozhodnou o osudu našeho matche. Tak uvidíme, jak to celé dopadne. 

WeiqiTV show

Konečně se dostávám k tomu, co nám vysvětloval minulou sobotu Luo Gang na večeři a co jsme pak natáčeli v neděli. No, ve skutečnosti se tato akce potáhne ještě na další tři neděle, takže budou teď články vždy v sobotu. Natáčíme tedy show pro zábavní kanál WeiqiTV, jehož hlavní náplní je match mezi námi a silnými čínskými hráčkami. Původně to měly být vše profičky (ne moc slavné), ale prý se organizátoři soustředili také na vzhled, takže nakonec jsou profičky jen dvě z nich a ostatní "jen" silné amatérky. Všechny jsou více méně nějak spojené s WeiqiTV jako reportérky, redaktorky a tak podobně. Každý tým má také své kouče, přičemž u nás to jsou Wang Yao s Baolongem a u soupeřek Liu Xing a Zhang Dongyue, což jsou oba známý profíci pracující pro WeiqiTV. Zároveň celou show uvádí další známý profík Meng Tailing. Součástí je vlastně i "trénink", což může v podstatě úplně cokoliv, takže naším prvním tréninkem byla sobotní večeře s Luo Gangem v hot-potu. Vítězný i poražený tým bude mít docela solidní výdělek a to v řádu stovek euro pro každého...

V neděli jsme tedy kolem osmé ráno vyrazili do nepříliš vzdáleného známého go-klubu na stanici Ciqikou, který jsem navštívil už před čtyřmi lety. Tam nás už čekal štáb WeiqiTV a celý klub se v podstatě změnil v natáčecí studio, takže každá naše činnost byla na kameře. Každý tým měl svoji studijní místnost a oddělená byla hrací místnost v japonském stylu. Přestože hrací čas byl jen 20 minut + třicetisekundové byoyomi, tak nás klečení u partie dost zděsilo, ale naštěstí Číňani vymysleli vychytávku a do země udělali díru na nohy. 

Nejprve proběhlo slavnostní zahájení, při kterém nás Wang Yao každého představil podle poznámek, které sepsal Luo Gang. Zárověň jsme ale měli za úkol napsat něco o sobě i my a Dušan měl hlavně zdůraznit, že je single. Každý tým pak měl zařval svůj bojový pokřik. Následovalo vylosování soupeřů. Určená byla jen první deska a to Palko vs. Jia Ganlu 1-pro, která rozhoduje v případě remízy. Každou ze tří nedělí se tedy odehrají dvě partie a v tu poslední 8. února vše zakončí relay-go, takže show je tedy celkově rozdělená na čtyři epizody. Los vyšel relativně zajímavě. Já s Andrijem jsme tedy měli nastoupit ještě ten den proti pravděpodobně dvěma nejslabším hráčkám jejich týmu, přičemž Andrijova soupeřka byla z nich nejstarší a shodou okolností také redaktorka World of Weiqi, která s náma dělala rozhovor. Na druhou část (zítra) byli vylosováni Písa s Dušanem a to proti silným amatérkám, které mají obě dvě přítele se zvučným jménem - Shi Yue a Gu Lingyi. Shodou okolností se ve třetí části utkají všichni profíci v obou týmech. 

Po losu jsme zahájili trénink. Já s Andrijem jsme každý ukázali jednu svojí nedávnou ligovou partii. Já se "pochlubil" svojí nepříliš povedenou partii s "Hopelessem", který ale tentokrát zahrál relativně slušně a partii zahodil až blunderem v mikrokoncovce, takže často jsem byl ten hopeless v partii spíš já, podle Wang Yaa. S Andrijem jsme ještě před obědem stihli natočit rozhovor v hrací místnosti, ve kterém se nás ptali i na evropskou profi-kvalifikaci, ale třeba první otázka mě pobavila a to prý kolik měřím. ^^

Oběd nám přinesli z nedalekého profláknutého fast foodu Yoshinoya, ale nebylo to špatné. Celý oběd se odehrával v zábavním duchu, takže se dost bavili i kameramani. A v jednu hodinu už začínaly partie. Barvy už po losu vylosoval Palko, takže na Andrije vyšly černé a na mě bílé. Andrijova partie byla více méně ve stylu start-cíl, přestože si to teda na konci dost zkomplikoval. Já měl od začátku úplné zatmění mozku a nevím, co jsem vyváděl, takže spoluhráči a koučové ve studijní místnosti dost trpěli. Ale přesto jsem partii mohl asi desetkrát ukončit, protože soupeřka opravdu nebyla moc silná. Nakonec jsem prohrál o 1,5 bodu a naše šance na výhru v matchi se tedy dost snížily, ale rozhodně ještě není nic ztraceno. Po partii opět následoval rozhovor na kameru. Jedna z otázek byla vzhled soupeřky a jestli mi dala nějakou inspiraci, takže z té jsem trošku vycouval.
Jinak se nám všem atmosféra akce líbila a všechny epizody by měly být publikované někdy v dubnu na rozjíždějícím se kanálu anglické verze WeiqiTV.

Já jsem celý týden promarodil, takže jsem ani nenastoupil do ligy, ale v pátek večer už jsem konečně  vstal z postele na trénink s Wang Yaem, který se konal u nás ve škole. Tentokrát se zaměřil na Písu a Dušana a tématem bylo zahájení. Přestože se v něm tady Písa dost zlepšil, tak pořád je to asi jeho nejneoblíbenější část hry, takže on ukazoval, jak plánuje hrát s černými kameny. Při celé lekci byla opět přítomna WeiqiTV, takže kluci také natočili i rozhovory, akorát tentokrát nepřekládal Luo Gang ale Liang.

Asi už je to celkem únavné tady vypisovat výsledky ligy každý týden, že? :) Všechny jsou k mání na Senseis, ještě je doaktualizuju. Zajímavý je určitě solidní směr vzhůru u Aliho. Palko s Andrijem drží ve čtvrté lize. Dušan s Písou se zase konečně rozjeli v desáté lize.

Dneska máme volno a těšíme se na zítra na WeiqiTV show. Příští týden máme poslední dva malé cykly, protože celý únor má škola prázdniny na čínský nový rok. V pátek je tedy na konec školy naplánované karaoke a zároveň oslava mých a Palkových dvacetin.